Mám trošku skluz (nejen) ve psaní blogu a vím, že když to nezačnu hned odkrajovat, tak už to nikdy nedoženu. Tudíž tentokrát se ohlídnu za svou první cestou z Erasmu domů do Brna, uskutečněnou 17. až 20. dubna.

Cesta probíhá hezky, v Letohradě si konečně vyřizuju zákaznickou kartu ČD, v Ústí nad Orlicí se kochám atmosférou zdejšího nádraží, které chtěli zbourat, podobně jako se kochal nedávno Blesk;-) Navštívil jsem také zdejší nádražní hospodu, kde se mi do minuty objevilo na stole krásné moravské uzené:-) A pak už konečně začínám poznávat ta známá místa od severu Jihomoravského kraje, až po brněnské nádraží. Těším se. Šok číslo jedna: na nádražní budově je lešení, kupodivu jsem se o tom nikde při prolítávání brněnského zpravodajství na internetu v Polsku nedočetl. Šok číslo dvě: Brno je skutečně špinavé a plné válících se odpadků, je to ostuda, je mi trapně. Wroclaw má sice na ulicích taky brajgl, ale tohle je do očí bijící, u toho nádraží zejména. Za to brněnské šalinky mě čistotou a klidnou spolehlivou jízdou konejší a v klidu můžu cestou domů koukat, kde je jaká nová cedule, natřená zeď nebo tak. Je to zvláštní pocit, člověk je ve svém městě a přece na návštěvě... vezu si pyžamo, hygienu, hrošíka Čendu, jako na jakoukoli jinou návštěvu..

Rodinné detaily vám tady rozebírat nebudu, zmíním jen předčasnou oslavu mého svátku, z nichž některé dary tu mám teď s sebou, ale dva si žádaly okamžité jednání: dortičku jsme úspěšně společnými silami zkonzumovali a na nedělní odpoledne jsem do plánu zařadil nečekaný bod - zasazení stromu (šok číslo tři). Dostal jsem totiž také mladý kaštan jedlý, který se už teď skví nedaleko našeho domu na jednom (v budoucnu jistě nádherném) místečku. Nebudu vám říkat kde, dokud nebude jisté, že se ujal, protože pak byste se mi vysmáli, já vás znám;-), ale pokud se ujme, tak za pár let vás tam třeba pozvu na společný piknik, nebo tam můžem učinit externí variantu setkání signály.cz life.:-) Takže teď už mi zkrátka zbývá jen postavit dům a zplodit syna... No a tak tady na tom místě chci poděkovat vám všem, co jste mi předčasně, včasně či dočasně přáli.;-)

Sobota a neděle byla pro mne ve znamení účasti na jednom školení, které určilo termín mé návštěvy Brna (nebylo však jediným důvodem!). Školení bylo pro mne moc krásné, ať už po stránce toho, co jsem se naučil, nebo po stránce účastníka-rekreanta, nebo lidí, se kterými jsem se tam potkal a v neděli vedle nich aji seděl;-) Nechci to tu nějak rozpitvávat, protže tu na to není místo a vás se to stejně nijak nedotýká, ale i školení bylo ve své kráse rovnocenné s krásou ostatních okamžiků v Brně. Že se mi tam bude líbit jsem čekal, ale že to bude tak krásné, byl šok číslo čtyři, za což jsem vděčný také spoluškolící.

V sobotu večer jsem se zúčastnil také zpěvů Taizé na Josefské, což bylo moc příjemné zastavení (podobně jako všechny absolvované české mše sv.). A taky jsem se tu potkal s různými přáteli, některé jsem už dlouho neviděl, jiné jsem tu viděl dokonce poprvé, každé to setkání mi však přidalo kus radosti a vděčnosti. Je to strašně zvláštní, když si člověk váží každé hloupoučké věty, každého slova, které s někým můžete prohodit... Uvědomil jsem si tu, jak málo málo si člověk obyčejně váží společných chvil s přáteli, a přitom jsou tak nesmírně cenné... Někde tady se proto i zrodilo mé odhodlání více se věnovat svým přátelům ve Wroclawi (českým i polským i jiným) a také utvrdilo mé rozhodnutí jet na Duchovní obnovu týmů. Až se děvčata konečně dočkaly, až se dovyklábosím, tak jsme v malé skupince, později trochu rozšířené, asi docela obveselovali obsluhu ve Spolku:-) Byla tam zkrátka pěkná psina, jako ostatně vlastně aji na tom školení, a já si tady uvědomil zase jinou věc: že přátelství netvoří jen vážné rozhovory a vědět o tom druhém vše, co ho trápí a naplňuje radostí, ale také prosté bytí spolu. Není třeba žádných konverzačních témat, stačí si zahrát asociace a smát se blbostem a člověk je rád, že s těmi lidmi je a má pocit, že takhle s nima blbne už úplně od malička, jak jsem ještě jezdil s oranžovým autem po dvorku (kde je mu asi konec?).

No a taky jsem si v průběhu víkendu pochodil po Brně, v sobotu ráno, v sobotu večer, v neděli večer trošku...., ale Brno je nádherné celkově, žádné paneláky v centru, 90% domů má opravenou fasádu, krásně dlážděné ulice, skvělé šalinky... Budete se mi možná někteří smát, ale je to tak, člověk si krásu těchle věcí, které jsou tak strašně samozřejmé, vůbec neuvědomuje... takže to je pátý šok;-) Jako jen tak normálně, ale stejně to bylo zajímavé. Brno je opravdu strašně moc krásný město... Jakože Wroclaw je nádherná svými věcmi jako Rynek, katedrála, ostrovy s parky

No a to je vlastně všechno, zajímavý už pak byl asi jen nádražní bar v Kedzierzyn Kozle, kde se od dob socialismu vůbec nic nezměnilo a do polévky mi dali půl klobásy a kopeček brambor (rozuměj skutečný kopeček hrubé bramborové kaše, který převyšuje hladinu a tvoří na talíři žlutý ostrov v moři polévky). Cestou zpět jsem si poslouchal pěkné české písničky, zejména texty dvou písniček se mi tam hodily k těm prožitkům: Strom a Čechy krásné, Čechy vaše z Lotranda a Zubejdy (o jižní Moravěnce v mp3 nic nemám;-(, ale tahle je vážně taky hezká). Uběhlo to zkrátka strašně rychle a za chvilku jsem byl zpátky tady. Ale dozvuky ještě přišly, třeba Vendiny fotky. Já sám jsem žádné fotky z Brna nepřivezl (focení by pro mě bylo v ten víkend spíš ztráta drahocenného času), ale máte tu ode mně fotky ze čtvrteční procházky ve Wroclawi, vrámci výuky geografie města, kde mi dokonce i velmi milá a erudovaná paní profesorka Miszewská dokonce i popřála k svátku. Ten den mě pak ještě čekalo setkání szkoły wspólnoty CL, kde mně a ještě jednomu Wojtkovi zazpívali ke jmeninám Sto lat a dali číst kus textů v nešporách a od té doby jsem se začal tak nějak víc těšit na rekolekce CL, o kterých zase příště:-)