březen 2009

Občas se člověku stává, že na něco sám nestačí a potřebuje s něším pomoci. Mně se toho teď nashromáždilo trochu víc, a proto vás chci v tomto příspěvku všechny vyzvat ku pomoci a spolupráci.

Začneme věcí ryze osobní, se kterou spojíme soutěž :-) Od svého rozlučkového setkání mám nového kamaráda, který mě doprovází po celý čas tady v Polsku (a jiné věci jsem si z tama sem přivezl a ještě jednou za ně všechny velké díky). Je to můj kamarád hrošík, kterého jste měli možnost vidět někteří na živo, ostatní se na něho můžete podívat teď tady nebo taky třeba tu a tu.

Jenže tendle kamarád hrošík, ještě stále nemá žádné jméno a mě porád nic kloudného nenapadlo, jedině že by se jmenoval Štěnedršit, ale to slovo s ním nemá nic společného;-) Další z věcí, kterou jsem si přivezl a která mě s vámi doslova spojuje, je můj notebooček, kterého bych také rád nějak pojmenoval. Prohlédnout si ho můžete tady. Po vzoru bazalky a vysavače (který na svůj název stále ještě čeká), tedy vyhlašuju konkurz pro nová jména pro mého hrošíka a noteboočka. Jména mohou být ženského, mužského i středního rodu;-) Navrhovatel vítězného jména pro jednoho z těchto mých kamarádů obdrží jako odměnu některý z typických polských produktů, takže neváhejte, je to jedinečná příležitost:-)

Postoupíme k výzvě signálské;-) Ta už bude bez soutěže;-) Jak všichni víte, zanedlouho se konají diecézní setkání mládeže, v ostravsko-opavské diecézi děkanátka, a bylo by moc krásné, kdybyste vy všichni na nich mohli setkat také se signály. Víte taky, že tam bude příležitost k vyzvednutí objednaných triček signály.cz a další věci, signálské stánky zkrátka určitě budou stát za návštěvu:-) Jenže, aby to všechno takhle klaplo, je třeba také aby někteří z vás se vzdali části své účasti na diecézku a provoz stánků zajistili. A nejen zde pochopitelně. Příležitostí k setkáním se signály a k jejich propagaci bude ještě spousta. A proto pokud máte zájem se stát aktivními spolupracovníky propagace ve svém regionu (a jste autorizovaní, starší 15 let), přijměte pozvání do týmu spolupracovníků propagace. Stačí kontaktovat některého z krajských koordinátorů, jejichž seznam je zde.

Dále tu máme dvě výzvy celospolečenské, aneb bych rád upoutal vaši pozornost ke dvěma projektům, které jistě za vaši pozornost stojí a byť i jen prostým vyjádřením své podpory těmto projektům jim můžete pomoci k úspěšnému dosažení cíle. Oba projekty jsou totiž do značné míry postavené na šíření od kamaráda ke kamarádovi. Jednak to je projekt Bible21: nový překlad bible do současné češtiny, jehož šíření je základním nástrojem evangelizace a šíření Radostné zvěsti jako takové. Podporu můžete vyjádřit zde na signály.cz.  -  A pak je to projekt Ploty, který nás prosté občany vyzývá k aktivnímu přístupu k eurovolbám. Nebuďme pasivními konzumety volebních kampaní za miliony, ale sami přispějme svou pomocí k tomu, aby naše zájmy v Evropském parlamentu hájili křesťanští politici. I když jsme mladí a nemáme třeba možnost se přímo do projektu Ploty zapojit, můžeme o něm mluvit s těmi, kteří tuto možnost mají a můžeme mu také vyjádřit podporu v tomto fandícím společenství na signály.cz. Veškeré informace o projektu jsou k dispozici zde na signály.cz. Právě teď, kdy celý národ po ztrátě důvěry vlády je politikou znechucen, je nanejvýš třeba nemlčet a vyjádřit podporu těm, kteří si ji zaslouží.

A úplně na závěr to bude výzva jaká? Ano, správně, na závěr přijde výzva nejdůležitější a sice výzva duchovní:-) Každoročně jsem potkával v postní době různé přátele a kamarády, nebo i mě samotného to některý rok potkalo, že tváří v tvář nadcházejícím Velikonocům jsem zjistil, že jsem vlastně za celou postní dobu na sobě nijak nezapracoval, nikam se neposunul. A tak chci vás všechny , co jste v takové situaci letos, povzbudit, abyste dřív než přijdou diecézka a Svatý týden se rozhodli věnovat kus času Bohu, své vlastní duchovní obnově. Zastavit se ve shonu všednosti a každodennosti, prožít opravdově pobožnost křížové cesty, udělat si čas na dobrou svátost smíření, zastavit se před tváří Spasitele při adoraci, vždyť máme tolik možností jak zajet v postu na hlubinu. Tak nemarněme čas a vzhůru do toho:-)

K 31. 7. 2007 bylo v České republice jmenováno celkem 3.016 soudců.
V první polovině roku 1992 došlo v souladu s novým zákonem č. 335/1991 Sb. o soudech a soudcích k jmenování stávajících soudců po ověření a posouzení jejich dosavadní činnosti. Takto jich bylo jmenováno 1.175. Celkový počet těchto soudců s praxí před rokem 1989 se snižuje, neboť jde většinou o soudce s delší praxí a vyššího věku, kteří postupně z justice odcházejí. V současné době se počet těchto soudců s praxí před rokem 1989 pohybuje mezi 900 až 950. Představují tak přibližně 31% současného celkového počtu.
U vyšších soudů je ovšem stav následující:
u Nejvyššího soudu je z 61 soudců 51 s praxí před r.1989,
u Vrchního soudu v Praze z 91 soudců je 47 soudců s praxí před r. 1989,
u Vrchního soudu v Olomouci je jich z 48 soudců 26 s praxí před r. 1989.

Celý článek hodnotící naše soudce s dalšími daty zde.

A mně je z toho trochu hořko... 

Delší dobu jsem vám nenapsal nic o svém žití v Polsku, jelikož poslední dva příspěvky v mém blogu byly hudební či poetické. To, co jsem už trochu zmínil a především popsal v komentářích k fotoalbu, byl můj výlet za Pavlem na přelomu února a března do Opole/Opolí. Jako každé setkání se signálníkem mi udělalo pochopitelně radost, o to více, že s Pavlem se už nějaký ten pátek známe. A bylo skutečně zajímavé vyrazit zase mimo Wrocław do jiného polského prostředí. Tohle město, které tvoří centrum Opolského Slezska, žije svým vlastním rytmem a oproti uspěchané Wrocławi plné lidí, i větším poklidem. Cítil jsem tu pohodu, jako člověk cítí, když odjede na dovolenou, na výlet nebo za babičkou, o to více, že jsem byl Pavlem vstřícně uvítán, za což mu děkuju. O městě samotném si můžete počíst v té zmíněné fotogalerii.

Další dny byly ve znamení studia. Zjišťoval jsem si kde jsou jednotlivé budovy a učebny a co vše v rozvrhu je jinak než je napsáno, a tak taky věčně někde utíkal, vybíhal schody a chodil všude pozdě. Ale teď už jsem zorientovaný, tak to bude dobré. Říká se, že Erasmus ani tak o tom studiu není. No, nevím, myslím si, že přece jen je studium tím nejdůležitějším, co určuje celý týdenní rytmus a čemu člověk věnuje nejvíc času. Někoho z vás snad bude zajímat, co zde vlastně studuju, nuže, budiž vám přáno:

A jak tak chodím do školy, tak také mezi přednáškami si občas jen tak vyjdu do uliček, kde jsem ještě nebyl, nebo na oběd, nebo za dalšími skřítky-krasnaly, a tak stále víc a víc poznávám toto město plné zajímavostí, krás i různých vad na své kráse. Zejména boční uličky mají totiž horší povrch a tak jsou plné nejen aut, ale i kaluží a výmolů. Ale to je u nás taky;-) A ty krásy můžete zkouknout v tomhle fotoalbu.

Kdo se na signály.cz trochu orientujete, určitě vám už neuniklo, že se každoročně konají Evropská setkání mladých pořádaná komunitou Taizé. Na signály.cz najdete zmínky o setkání v Ženevě v roce 2007 a v Bruselu v roce 2008. A možná jste někdy slyšeli o tom, že v roce 1990 bylo tohle setkání v Praze. A nebo možná dokonce i víte, že letos bude setkání v polské Poznani. Ale asi jste se na signály.cz ještě nedočetli, že v Polsku to bude už čtvrté setkání, jelikož v roce 1989 a 1995 bylo přímo zde ve Wrocławi a v roce 1999 ve Warszawě. Proč o tom mluvím? No je z toho asi patrné, že Taizé tu má nemalou tradici a je oblíbené (kdo by to byl řek, taková katolická země a taková ekumenická iniciativa). Každou středu je tedy možné jít na mši a adoraci se zpěvy s Taizé ve zdejší akademické farnosti, a každou první středu v měsící jsou "celoměstská" setkání, rovněž se mší, v jednom z kostelů. Tož jsem tam taky zavítal, díky pozvání WojtSe, který se právě těchle Taizé aktivit účastní. Kontemplativní způsob modlitby se zpěvy je obohacující a pro postní dobu jako stvořený, doporučuju. 

Důležité setkání jsem však učinil včera, když jsem se vydal na mši a školu komunity zdejší skupiny z hnutí Comunione e Liberazione, jehož života se účastním i v Brně (viz web a viz společenství na signály.cz s blogem). Byl jsem přijat vskutku vstřícně, o čemž svědčí to, že po mši mě od kostela na místo setkání svezl autem Łukasz, po setkání ke koleji Agnieszka a příští týden mě do Warszawy poveze Oleg (doufám, že jejich jména nekomolím). Příští víkend se s nimi totiž vypravím na celopolské setkání CL s hlavním představitelem tohoto hnutí ve světě Mons. Julianem Carronem, tak to bude jistě zajímavé. Na samotné škole komunity nás bylo asi 30 a věnujeme se rovněž textu Je možné žít takto?, tentokrát jsme se více ale opřeli o text z posledních duchovních cvičení v Rimini. Ve Wrocławi není kněz z CL, a tak skupinu vede laik, skupinu tvoří nejen studenti, ale i dospělí, včetně mladých manželských párů, takže je to pestré a diskuze, která se rozpoutala na škole komunity byla také živá a zajímavá.

A ještě na závěr něco obyčejného z mých kolejí. Trošku jsem si uklidil a nafotil své bydlení na kolejích, takže se můžete juknout. Naštěstí mi na úklid stačila minutka, protože mám přeci jen trochu jiný životní styl, než můj skotský spolubydla. A na úplný závěr, abychom skončili něčím tuze příjemným, si s hrdostí a pýchou sobě vlastní musím pochválit můj brgul (pro neznalé tohoto výrazu: bramborový guláš), jež jsem se ráčil si uvařiti po té, co jsem slyšel samou chválu na brgulek z lifu. Věřím, že váš byl skvělý, můj by mu však byl rovnocenným soupeřem. Plná barva, výrazná přirozená chuť, libá vůně, přiměřeně značně ostrý (tzn. tak, že při jídle člověk ještě neslzí, ale už je naprosto nezbytné ho zapít pivem) a správné hustoty (po uvaření v něm téměř stála vařečka, dneska, jak se přes noc odležel, v něm už stojí i lžička v talíři;-)). No ale protože si nejsem jistý, jestli cítíte víc vůni mého brgulku nebo vám již smrdí moje sebechvála, tak dnešní delší povídání ukončím a pustím se do třetí a poslední porce svého guláše, tentokrát s chlebem nikoli z obchoďáku, ale z pekárny:-)

Kap

kap

slzy kanou

žal jde stranou

pláčeš do mě schoulená

smutná ale nádherná

Šplouch

šplouch

nohama čeříš mi hladinu

zoufale hledáš něčí vinu

poslouchám

naslouchám

po vodě se plné ticho line

kdo má naději nezahyne

Těš

těš

tvé slzy se ve mně ztratí

už nikdy se zpět nevrátí

odplynou

zůstanou

na vždycky

zůstanou

ve mně

Taky vás někdy fascinuje blízkost našich západoslovanských národů? Tak například teď já, Moravák, žijící v České republice, toho času v Polsku, vám tu dám videoklip na slovenskou písničku :-)

Je od slovenské skupiny N.D.E. a jmenuje se Dokonané, v odkazu na Ježíšova slova na kříži, tedy zcela aktuální pro právě započatou postní dobu. Písničku dala skupina k dispozici ke stažení na svých webových stránkách zde. Mrknite taky na text, viz níže v překladu do ČJ (aneb google příjemně překvapil) a zkusme se zamyslet, jestli se tak trochu netýká text této písničky i nás...

Tam někde na konci světa leží malá louka
někde na konci světa, nikdo tam nechodí.
Tam někde na konci světa studený vítr fouká
stojí tam jeden dřevěný kříž.
Tam na obloze krouží nebeské ptactvo
vidí Tvé krásné dílo a mně přijde na mysl
zda to všechno nezakryjí těžké tmavé mraky
Moje víra, ta je slabá a proto prosím Tebe, Bože,
dej mi sílu, s kterou mohu za Tebou jít.

Tam někde na konci světa stojím sama před sebou
někde na konci světa, kam nikdo nechodí.
Ty jsi mě všude hledal a já jsem tu nebyla
sešla jsem z cesty při první bouři
ztratila jsem naději, kterou jsi mi dal.

"Je dokonáno" - vydechly rty, svět zahalila tma
Je dokonáno, každý z nás zůstal sám.
Nikde žádné světlo, všude jen tma hustá
země se chvěje a krev vytéká z ran.

PS. Tuhle písničku jsem poznal na svém výletu do Opole/Opolí za Pavlem, viz z výletu fotoalbum zde.