Moji milí,
tak už jsem zpátky. Nu, řekněme, že pro spoustu z vás, co si to tu čte, to není žádná novina a už to víte a mnozí jste mě třeba už i viděli na živo, ale tak kdyby to někdo nevěděl, tak teda říkám, že su zpátky. Jo, jako fakt v Brně:-) A je to krásný.
Loučení s Wrocławí nebylo nijak zvlášť intenzivní, protože jsem poslední dny (a často spíš noci) věnoval studiu, abych to všechno před odjezdem uzavřel. Podařilo se. A podařilo se i s hezkými výsledky, takže ve středu - den odjezdu - jsem si mohl aspoň na chviličku pobloumat s úsměvem městem a užívat si tak toho pocitu, že mám prázdniny. Ale nesměl jsem se zasnít moc, abych stihl vlak. Cestou jsem navštívil jednu spolučešku, která studovala taky ve Wrocławi, ale zapomněla si tu boty. Tak jsem jí je zavezl a společně si sdíleli svou radost z domova. Z domova, který mě čekal za pár hodin v Brně.
A je to skutečně prima, přijet domů. Těžko to nějak slovy popsat, kdo nezažil, nepochopí. Domov je prostě domov. Ale mám pro vás, přátelé, jednu soutěžní otázku. Krom tohoto příjezdu, jsem domů přijel z Polska i dvakrát v průběhu semestru. A otázka zní: "Co jsem udělal jako první věc po příchodu domů (ve všech třech případech, zavření dveří nepočítaje)?" Pište do komentářů;-)
Další den, ve čtvrtek, jsem měl docela nabitý program. Nejdřív rodinná slavnost, potom Benefiční koncert Zpíváme srdcem a na závěr večer na signály.cz life. A jedno lepší než druhé:-D
Benefiční koncert pro faru v Opatově, na který se na Bigy sešlo víc lidí, než bylo očekáváno, a na kterém se vybralo víc peněz, než bylo očekáváno, byl pro mě, ale věřím, že i pro ostatní, velmi krásný. Hned od vstupu do gymnázia jsem začal potkávat bezpočet tváří a každá ta tvář byla jako krásná vzpomínka, jako setkání po letech, při kterém se vám vybaví všechno to, co jste s dotyčným kdy prožili. Přestože teď máte jen půlvteřinku, aby jste mrkli sobě do očí nebo řekli ahoj. Naštěstí jsem ale brzy měl více času, abych si s mnohými z vás mohl povědět více slov. Díky za to. Po překonání nějakých těch organizačních či technických nedostatků, se koncert svižně rozeběhl. Příjemně mě překvapil Trojlístek i jednotlivci, bylo to parádní. Muzikálová Sněhurka byla naprosto úžasná a bylo pro mne příjemným překvapením, že se v programu nakonec objevila. Nejradši bych si koupil nějaké "soundtrackové" cédéčko;-) Miloš hezky okomentoval prezentaci a nic už nebránilo tomu, aby koncert mohl vyvrcholit vystoupením Scholy Bigy. A myslím, že spousta lidí se mnou bude souhlasit, že česká verze tohodle byla skutečnou bombou na závěr, která nám navodila tu krásnou mávací nostalgickou atmosféru, když něco krásného končí. A zároveň jsme si mohli více uvědomit, že i On byl na koncertě Jeden z nás, že i On je Jedním z nás, Opatováků.. Mno a hymna brigády Pomáháme srdcem, byla už jen sladkou předtečkou před skutečnou sladkou tečkou u východu z auly:-)
Ale to už jsem, jak za mlada, pospíchal dolů dolů mým Wilsoňákem, který se vůbec nezměnil. A než jsem se otočil, už jsem seděl na zahradě signály.cz life a přede mnou gulášek s knedlíkem. Co víc si přát?:-) Ale kromě výtečného gulášku, tam taky byly další tváře (a nejen mně známé), takže jsem se jima zase mohl kochat. A vůbec mi tam bylo dobře a nevim, co bych k tomu víc napsal, je to slovy neuchopitelné.
Každý z vás, a teď to myslím úplně široce, od Bobánků, přes všechny Opatováky a signálisty a všechny přátele, kamarády a známé až po vás, které vidím poprvé, jste strašně krásní:-) Každá lidská tvář plná svého lidského příběhu, oči plné událostí, nevim, prostě si to teď tak nějak uvědomuju, a porád jste mi všichni vzácní a vážím si, každýho slova, který s váma můžu na živo promluvit, i když je to třeba úplná blbost. A o to víc, je takové setkání tváří v tvář krásnější, když kousek, nebo trochu víc, toho příběhu, který se v nich zrcadlí, máte společného... Už jen ten fakt, že s někým jsem něco prožil a teď tu znovu stojí přede mnou, je naprosto ohromující a hodný díků a chvály Pánu, nemyslíte? Každý člověk je zázrak a každé setkání je veliká událost. Nic není všední.
A hrozně moc krásný taky je, jak se všichni usmívaj i na mě: v šalině, za přepážkou, v restauraci... to mi v Polsku trochu chybělo... moravská pohostinnost se asi odráží i v tom běžném každodenním kontaktu, jen si to člověk normálně neuvědomuje... Anebo je to tím, že mě na hlavě trčely vlasy a všichni se tomu usmívali.....:-P
A nezapomeňte na soutěžní otázku:-) Drobná polská odměna je nachystaná a krówka to není:-D
Pouť. Když uslyšíme tahle slova, někomu hned naskočí pupínky, jak si představí babičky v krojích zpívající tahavě ohrané kancionálovky, jinému se seběhnou sliny při představě koláčků, vína a pečeného masa, dětem se zatočí hlava z celého těšení na kolotoče a dalšímu se vybaví těžký batoh narvaný konzervami a další výbavou k přežití survivalu.
Pouť. Dnes je to pro mě slovo, které si mi vybaví, když si vzpomenu na setkání mládeže v Lednici v centru Polska. Pouť je spojená s cestou, s cestou na místo, na kterém můžeme více zakusit přítomnost Boha v našem životě. Takovým místem tentokrát pro mě a mé přátele byla teď Lednická pole. Pouť je cesta za Kristem. Nikoli tedy stání na místě, ale cesta, učinění kroku kupředu. Opuštění starého a rozhodnutí pro nové. Pouť je setkání. Setkání s přáteli a celou církví oslavující Boha jedním hlasem. Setkání s Bohem samotným uprostřed své církve. Setkání s Kristem v mém srdci, setkání ve svátostech. Pouť je oběť. Dar z lásky. Bezeslovné vyjádření mojí lásky k Bohu. Každým krokem, každou kapkou deště, třesotem zimou, zakručením v břiše a vyprahlými ústy, píchnutím v zádech a otlačenýma ramenama, vším vyznávám, že Ty mi za to, Bože, stojíš. Pro Tebe půjdu až na kraj světa. Tolik Tě miluji, že se Ti celý dávám a nehledím na bolest a útrapy poutě i celého života, jak je mi dobře v Tvé blízkosti.
Vzletná slova? Snad. Nečiním si nárok tu svědčit o naplnění těchto slov na naší pouti do Lednice, ale přeci jen snad alespoň trošku jsme naplnili naši touhu po obnově našeho rozhodnutí jít za Kristem, touhu po Jeho bízkosti. Touhu po obnovení tváře naší země.
Setkání v Lednici bylo pro mě, a věřím, že snad i pro velkou většinu účastníků, velkým povzbuzením, že na své pouti za Kristem nejsem sám, že boj pro rozhodnutí pro Krista svádí spolu se mnou další tisíce mladých, všichni sjednoceni ve stejné touze:
Jakou ohromnou sílu měly a mají tato slova prosté modlitby člověka. Přijď Duchu Boží a obnov nás! Vyznání člověka, že sám na to nemá. Nedokážu sám dojít až za Tebou, proto prosím přijď Ty za mnou. Nedokážu sám najít síly, abych sám obnovil své rozhodnutí pro Tebe, proto Ty mě prosím obnov. A Duch Boží slyší, přichází a obnovuje. Celý polský národ je toho svědkem, je svědkem síly těchto slov prostého člověka volajícího k Bohu, která vyslovil papež Jan Pavel II. při své první papežské pouti do vlasti v roce 1979 po svém zvolení:
(prvních čtyřicet vteřin)
Průběh návštěvy mých přátel a celého setkání můžete vytušit ze dvou fotoalb, která dokumentují tento požehnaný víkend:
Tento článek se váže k setkání mládeže, které má zde svůj profil na signály.cz. Pro účastníky kteréhokoli z ročníků lednického setkání je založeno toto společenství.
Mnozí jste možná čekali, že se tu dočtete, co jsme celý víkend dělali a jak jsme setkání v Lednici strávili... nemusíte být zklamaní, protože moc krásná čerešňa o celém víkendu spadla na blog evulky. A o setkání také napsal svůj příspěvek Angelar, takže zvu k přečtení:-)
Subjektivní výběr lednických písniček z mých i jiných nahrávek zde na youtube (klikni na Přehrát všechna videa).