Podařilo se nám dostat svým slibům a uspořádat další setkání animátorů, kteří dříve absolvovali či v této době navštěvují kurz animátorů. Toto setkání tak navazovalo na víkend, který jsme v říjnu roku 2007 strávili na faře v Březí (více zde). Tentokrát se víkendu v Moutnicích zúčastnili: Jura N., Zuzka Z., Amálka F. J. M. M. K., Vojta B. J. M. I. K. T., Pepa M., Jana S., Anička B., Bára K., Martin P., Jana O., Michal V., Martin T., Lucka Š., Anička H., Katka H., Petr J., o. Damián J. Š., o. Renda S., Besina S. a vůbec spousta písmenek.

 

 

Po té, co jsme se postupně sjeli na faře a "cestou" stihli i mši sv. ve zdejším chrámě sv. Jiljí, jsme začali náš program tím nejlepším: večeří, tzv. buchtovou. Mňam. Posilněni jsme se mohli sejít na sále, abychom se trošku více seznámili, ti, co jsme se moc-li neznali, a vůbec abychom prováděli všelisjaká alotria. Načež jsme se přemístili do farní kapličky, kde jsme úvodní den zakončili modlitbou s písněmi, někteří i breviářem. A po kvapném ranním probuzení šup hned zase do kaple zahájit nový den. Ale celý den jsme v kapli nesetrvávali, nebojte, jelikož dole na nás už čekala neodolatelná pomazánková snídaně. Krátce na to přijel náš host ThLic. P. Damián Jiří Škoda, CFSsS, který se s námi zamýšlel nad otázkou volání, povolání a poslání. Před obědem jsme se ještě stihli občerstvit několika hrami a buchtami vpravdě luxusní chuti od Jany S., a pak už nás čekala mňamkovní polévka a špagety. Po vydatném obědě následovala vydatná siesta, při které se někteří seznamovali s částí dějin přísnotické farnosti:-) a pak už jsme se s místním znalcem, Peťou, vydali na pobožnost křížové cesty po zdejší krajině. Cesta nám pěkně ubíhala, Besina nám taky pěkně ubíhala, zkrátka křížová cesta i přes třeskutou zimu stála za to. Pročež jsme se na faře poté zahřáli a rovnou i zbaštili masitou večeři. Mmmm. Tím náš den ale zdaleka nekončil, protože to hlavní mělo teprve přijít. Po patřičné přípravě byla vyvrcholením celého dne naše mše sv. ve farní kapličce. Ještě nám toho stále nebylo však dosti, tak jsme se sešli na sále k povídání a nejen povídání na téma Duchovní doprovázení a modlitba s dětmi. Ani tím však den, pro některé ještě na dost dlouho, nekončil. Následovalo bujaré, tesklivé, snivé i tulácké zpívání v kuchyni a jeho postupný přerod v povídání na nezměrnou plejádu témat. Někteří si střihli ještě nějakou tu stolní hru, nebo stihli změnit účes a pak už jsme znaveni padli do svých postýlek. Nedělní ráno jsme zahájili naší animátorskou modlitbou a snídaní stejně dobrou, jako byla sobotní večeře, ne-li ještě lepší. Na mši sv. ve zdejším farním kostele jsme se zapojili do místní farní rodiny svým zpěvem, načež i nějaké to slovo o sobě utrousili. V mezičase a meziskoku jsme si sbalili a poklidili faru, abychom v klidu mohli pozřít krmi dobrou a zdravou, kterou nám jako všechna jídla připravila Jana O. O tom, že jsme měli dostatek jídla, svědčí to, že ještě zbylo nejen pro Besinku, ale i pro Báru na privát a pro Rendu na dva měsíce a kus. Pak začalo loučení s nadějí na opětovné shledání. Martina P. loučení tak bavilo, že si ho třikrát zopakoval. Mezitím ostatní dopoklidili faru a taktéž se rozloučili navzájem a také s Rendou a Besinou Strouhalů. Těm dvěma patří naše největší poděkování, nejen za poskytnuté přístřeší a vlídné přijetí, ale zejména za jejich bezmezné přátelství. Oba dva jsme moc rádi viděli a hafo se těšíme na další setkání.
Tento víkend bude bezesporu, aspoň pro mne, patřit mezi ty, které se vryjí do srdce zvláštním způsobem hluboko. Snad je to tím, že jsme si při vší té dobré stravě mohli uvědomovat neustálou přítomnost postní doby, snad tím, že každý králův citát i každé sudoku má své řešení, snad tím, že v Ježišově době nepili lidé ani Coca-colu ani pívo, snad tím, že na primici je potřeba celé planetě poděkovat a potom celé planetě udělit novokněžské požehnání, snad tím, že jsme si z některé duchovní chvíle odnesli nové předsevzetí, uvědomili si nové skutečnosti, zakusili nové zkušenosti, snad tím, že jsme překonali bariéry při hodnocení a víme, jak příště udělat hodnocení lépe, snad tím, že už víme, že je třeba půlhodiny na to, aby druhé oko bylo stejné jako první, snad tím, že některým jeho povolání připomíná každý citát, který se mu dostane do ruky, snad tím, že vrah je jen jeden, ale kruhy jsou aspoň dva nebo tři, snad tím, že zajíci jsou rychlejší než farní slečna, snad tím, že lidé stavěli babylónské stroje, aby jimi nezavlažovali, snad tím, že vědro má ve dně díru, snad tím, že kliky a parapety jsou od toho, aby na nich byly balíčky, snad tím, že jedna animátorka je fakt Hrubá, snad tím, že nejuklizenější podlaha je olízaná podlaha, snad tím, že spouštět a zdvihat závory není žádná sranda, snad tím, že po celodenním půstu přijde i ve tři ráno chleba s máslem vhod, snad tím, že Amálka si teď doma dopřává svého utopence, a snad i tím, že i tak krásný víkend v Moutnicích jednou vyčerpá všechny své snadtímy.

Fotogalerie zde.

To stejné a něco navíc zde.