V minulém příspěvku jsem vám trochu poodhalil, jak naše brigáda vznikla, a nyní bych se rád ohlédl za jejím samotným průběhem, zhodnotil co nám brigáda dala a tak všelijak a předem se omlouvám, že to není zrovna krátké.

Ještě před vypuknutím brigády jsem navštívil faru ve středu 16. dubna 2008 spolu s pracovníky údržby Bigy, kteří byli té ochoty, že nám do Opatova přivezli zapůjčené školní nářadí (kolečka, lopaty, žebřík), všechny dary z materiální sbírky včetně nové pohovky do předsíně, ale nejen to. Do Opatova jeli totiž také pracovat, a sice udělat omítku na místě širokých futer mezi kuchyní a jídelnou a mezi kuchyní a pokojem za kuchyní. Kromě toho, že jsem jim byl k ruce, připravil jsem si také některé věci na brigádu, provedl výměnu pohovky v předsíni, namontoval kliku v okně v pokoji za kuchyní a uvařil příliš velké množství polévky:-) V tuto středu také padlo rozhodnutí odložit realizaci přezdění venkovního vstupního schodiště na jindy, z důvodů časové a technické náročnosti. Docela utahaní jsme se v pozdním odpoledni vraceli zpátky do Brna.

Čtvrtek byl den ve znamení příprav a balení a nakládání dalších věcí do auta, kterým brigádu po dobu víkendu zajišťoval můj brácha. A hned už tu byl pátek, kdy jsem ještě honem nakoupil pár chybějících věcí, doutřídil a dotiskl různé dokumenty a seznamy, které mi na brigádě potom značně pomáhaly, Vašek mi dobalil baťoh a nastartoval auto, aby naložil potraviny, a já se vydal na nádraží na skutečné zahájení brigády. Oproti mým zvyklostem jsem dorazil s dobrou časovou rezervou, přesto mě už vítali první brigádníci. A brzy přicházeli další a další. A když se čas nachýlil začali jsme nastupovat do vlaku, to už se řítil i jeden opozdilec, zatímco druhý byl ještě kdesi na cestě, nicméně i on stihl nastoupit do vlaku, i když už výpravčí zapískala. A mě mohl naplnit ten krásný pocit ulehčení, že jsme všichni. A zároveň ten pocit očekávání "A je to! Brigáda začíná."

Cesta nám uběhla s výrobou jmenovek velice rychle, takže než jsme stačili řádně pohovořit se všemi spolupracanty, už se před námi tyčila budova naší milované fary. A chviličku na to jsme si už v montérkách rozdělovali první práce, abychom využili i pátečního dne, protže za noci se pracuje docela blbě. A byly to práce ty nejšpinavější (bourání kamen v dílně a prádelního kotle v kotelně, úklid na půdě, vymetání komínů a douklizení fary po středečních pracech), jednak aby hned od začátku každý na nás poznal, že jsme tu za prací, a také pro to, aby na ně mohly další dny navázat práce vyžadující čisté prostředí. Po večeři z domácích buchet nás čekal seznamovací program, ve kterém se zapsal do historie náš originálně přišitý knoflík, nebo nevyzpytatelné dráhy autíčka Klářina brášky. Také jsme se věnovali učení naší hymny a rozdávání našich úžasných triček. Den jsme zakončili modlitbou a většina z nás brzy vyhledala své spacáky, aby povzbuzena příhodami Pata a Mata nabrala sil do dalšího dne.

Sobota byla hlavním dnem celého pobytu. Ráno jsme v pyžamech, aby se nám při práci nestal žádný úraz, provedli rozcvičku, ještě dříve jsme však v tomtéž úboru přivítali přivezení vlečky a předsedu sdružení Společnost přáte Bigy, dr. Plucara, se synem Vojtou. Po ranním zamyšlení a sepsání motivační nástěnky jsme se jali zaplnit naše žaludky netrpělivě očekávající první denní dávku. Otce spirituála a Miloše jsme už uvítali v oblečení pracovním. A hned do práce. Čekalo nás pokračování prací na půdě, zbourání zdi po dřevníku, nakládání vlečky, mytí oken, zašití pohovky a také vztyčení kříže, u kterého jsme se v poledne sešli na jeho slavné požehnání a polední modlitbu. Mezi důležité činnosti dopolední patřila také výměna sporáku v kuchyni provedená bratrem paní správcové a odvoz všeho harampádí na několik dávek Vaškem a Michalem. Po dokonalém gulášku a polední siestě nás čekal zvláštní blok zážitkové pedagogiky, zvaný pro změnu práce. Pokračovalo mytí oken a hlavně začalo natírání, ze kterého se pro mnohé stala činnost nejoblíbenější neřkuli nejobílenější. Velká pozornost byla věnována také různým elektrikářským pracem (nejen výměně lustrů) a drobné zedničině. Po pracech nás čekala mše sv. a po ní večeře, po které nás čekala farně-poznávací a zároveň vzájemně-poznávací soutěž a geniální debatohra, jejíž dozvuky nás provázely i celý další den.

Neděli jsme začali opět rozcvičkou, tentokrát však na náměstí:-) Po zamyšlení jsme zblajzli snídani a už nás čekala mše sv. ve zdejších chrámě sv. Bartoloměje, kde jsme zapěli i my několik písní, včetně naší hymny Pomáháme srdcem. A ještě před obědem jsme stihli další blok prací, bylo to kromě natírání hodně prací venku - zahradnických a terénních úprav, pálení dřeva či přestavba schodiště k ohništi. Po obědě jsme sešli v sále, kde jsme rozhodli o novém pojmenování některých místností. Kromě mrniště a rytířského sálu se tak nově budeme učit používat názvy chlívek (pokoj za kuchyní), kurník (pokoj za předsíní) a holubník (kancelář). A dále byl prostor na loučení a děkování, jelikož na první skupinu již čekal autobus na cestu domů. Ještě před odjezdem jsme stihli společné foto a pak už se farou začlo rozléhat neobvyklé ticho. Na smutek se nejlépe zapomíná při práci, takže jsme pokračovali v natírání a lakování, montovali oka na šňůry na ručníky a pokračovali ve venkovnách pracech. Večer jsme si ze žalu nad odjezdem první skupiny dali pro jistotu dvě večeře. První v jídelně a druhou u táboráku, kde jsme si také řádně zapěli, ale také využili čas ke zhodnocení celé brigády. A po modlitbě u kříže jsme pelášili dohánět spánkový deficit.

V pondělí nás kromě posledního lakování a posledních venkovních prací čekalo rozmontovávání postelí v kurníku a třídění matrací, sádrování, úprava místnůstky pod schodištěm i sklepa a hlavně úklid celé fary. Záhadným způsobem jsme to zvládli vcelku rychle, že někteří si našli i chvilku na válení se na matračkách. Společnost nám dělali údržbáři ze školy, kteří se vrátili, aby pokračovali ve druhé fázi své zedničiny, započaté ve středu. Po obědě a po spravedlivě rozděleném polárkovém dortu se vše dokončovalo a druhá skupina se s farou také rozloučila. V kuchyni ještě finišovaly zednické práce a já uklízel a uklízel všechno nářadí a vybavení a svoje věci, čistící prostředky, zbylé povalující se věci a nádobí, a to už měli kolegové naložené auto, do kterého se vydaly asi 2/3 starých matraček na odvoz, a čekalo se už jen na mě, až do něj usednu.

"A je to! Už je to za námi." S tímto ulehčujícím pocitem jsem nasedal v pondělní podvečer spolu s Karlem a Jindrou do Jumpera a vydával se na cestu z Opatova do Brna. To jsem ještě netušil, že během této cesty čtyřikrát usnu, ani to, že si brzy uvědomím, že vlastně "nic není", že to ještě není za námi, aneb, jak jsem již psal v reportáži o Diecézku, že teď to nekončí, ale teprve začíná.

Cestou mě naplňoval nejen pocit vděčnosti, že vše tak dobře vyšlo, ale i takový jakýsi úžas, který v člověku zůstane, když je svědkem velké události, velké Boží milosti, Božího velkorysého daru. Od většího hloubání nad svými pocity mě odváděla únava, která mě znovu a znovu uvrhala navzdory vtipným průpovídkám mých spolucestujících do tvrdého spánku, takže pocity z brigády se ve mně utřiďovaly ještě následující dny. Najednou mi bylo jasné, že by bylo strašně marnivé nechat brigádu jen tak doznít ve vzpomínkách. Ne, to ne. Uskutečnilo se veliké dílo, a jeho velikost je bezpochyby odrazem velikosti Boží velkorysosti, a bylo by pošetilé neumožnit, aby i nadále neneslo své plody. Ať nás tedy vyburcovává k další činnosti pro faru, pro nás brigádníky navzájem, pro nás kolektivy, které na faru jezdíme, i pro všechny studenty a celou školu, Krpole nikterak nevyjímaje. Ať neuhasne nadšení, které jsme si z brigády odvezli. Využívejme vylepšenou faru, ale také hlavně využívejme vylepšené či zcela nové naše vzájemné vztahy. Ať se náš Logomotiv Pomáháme srdcem stane životním mottem každého z nás, protože jen láskou můžeme naše vzájemné vztahy dále rozvíjet. Ať je obětavost, která nás na brigádě sjednocovala, i nadále naším jednotícím prvkem a poznávacím znamením. A na závěr, abychom se jen neutápěli v patosu vznešených proklamací, pokračujme v naší modlitbě, aby se naše odhodlání naplňovala:

Všemohoucí Bože,

ty jsi dal svatému Josefu sílu a zručnost,

aby prací zabezpečil svou rodinu,

a svaté Martě píli a obětavost,

aby sloužila tobě a bližním.

Prosíme tě, žehnej také naší práci,

aby se dle tvé vůle dařila,

a aby i nás přiváděla blíže k tobě.

Amen.

A je to!