Moc teď nějak nestíhám psát o tom všem, o čem bych psát chtěl, nebo co by si napsat zasloužilo, tak sem jen plácnu krátce pár věcí, které by si za normálních okolností zasloužily vlastní příspěvek.

Nejprve něco signálského:-) Rád bych vyjádřil svou radost ze Slavnosti otvírání room signály.cz a zahájení aktivit občanského sdružení signály.cz, o. s. Mně osobně se tam moc líbilo a doufám, že vám taktéž. Chtěl bych tu taky poděkovat všem, co pomohli nejen s vybudováním a zařízením roomu, ale také těm, co pomohli s přípravou samotné slavnosti, úklidem roomu a chystáním občerstvení, za všechny jmenujme alespoň Kleretina, Hevera, majkiii, katerzinu, Terezsku a zdenii, díky moc, bez vás by to dopadlo úplně jinak. Pokud mám napsat nějaký svůj dojem z této signálské slavnosti, tak napíšu, že jsem se tam opravdu cítil jako doma. To hlavní poslání tedy room už naplňuje a já jsem tomu nesmírně rád. Jinak vás odkážu na článek majkiii a pokud jde o informace k občanskému sdružení, tak ještě chviličku vydržte, ono té počáteční administrativy je dost, ale brzy vás budeme o všem informovat, k čemu to sdružení je a jak lze signály.cz podpořit a tak.

Teď něco pro mé přátele z Opatova. Jsem rád, že se podařilo nakonec vedoucákec zrealizovat alespoň na jiném místě. Organizátorky si jistě užily své, ale jsem rád, že tu slyším samé pěkné reakce a zdáte se všichni spokojení:-) A omlouvám se za svůj díl viny na těch všech komplikacích. Mluvil jsem s paní Vackovou i s Milošem. A tímto poprvé činím veřejnou výzvu ohledně úklidu na faře po malování. Kdo byste chtěl prožít nezapomenutelný víkend plný kochání se krásně nově vymalovanou farou s trošičkou té práce, tak počítejte s termínem 28. - 30. listopadu. Všem předem děkuju.

Třetí věc, co mě připadá na mysl, že stojí za to zmínit, je 17. listopad. Mnozí si možná řeknete už zase, píše o tom každej druhej... Já v sobě tak nějak cítím, že tohle téma se ale může dotýkat přímo každého z nás, i v dnešní době. 17. listopad 89 mě totiž uchvacuje tím, jak byli studenti i další lidé aktivní, angažovaní. Nechali všeho a usilovali o dobro. Obrovské nadšení, které přivedlo mladé lidi k tomu, že žili naplno. A dnes my? Jak dneska žiju já? Mnohdy jen tak přežíváme ze dne na den a není nic, pro co bychom žili, čím bychom žili. Každý den máme žít pro Boha, ale myslím si, že každý den má mít i své zcela konkrétní hmatatelné naplnění: dnes jsem žil pro tohle, tohle jsem dnes vykonal / zkusil vykonat dobrého. A sebekajícně si uvědomuju, že takto smysluplně prožitý den, záleží do jisté míry na ranní modlitbě s určitým předsevzetím a odevzdáním dne Bohu, a ta moje ranní modlitba určitě má prostor, kam se zlepšovat...