Dnes jsem měl krásný den a byla by ostuda o něm pár řádků nenapsat.

Tento příspěvek věnuji pacientům LDN v Brně u Milosrdných bratří a rovněž Schole Bigy, která obzvlášť mi dnes udělala radost.

Každý z nás zažil asi v poslední době ten pocit, že ty Vánoce už jsou fakt blízko, začal si je uvědomovat a těšit se na ně. Po mnoho let pro mě tím spouštěcím mechanismem bylo zpívání koled pacientům Léčebny dlouhodobě nemocných v Brně u Milosrdných bratří, tradiční akce studentů a absolventů Bigy v poslední den školy před Vánocemi. Radostné tváře pacientů z obyčejného zpěvu obyčejných koled je něco neuvěřitelného, co pohne s každým, kdo se zúčastní. Letos jsem se však zúčastnit nemohl, a tak pro mě Vánoce stále zůstávaly vzdálené. Ignoroval jsem všechen shon okolo mě a v klidu se věnoval potřebným nevánočním věcem. Až dnes...

Den začal plánovanými i neplánovanými setkáními s některými z vás, přímo i nepřímo, přáním požehnaných Vánoc... Každé to setkání mi udělalo velkou radost a já si začal uvědomovat, že některé z vás už do Vánoc neuvidím, a možná i ještě déle, třeba i hodně déle. Taky jsem dostal dnes nějaké ty dárečky (děkuju moc) a jiné dárečky zase nakoupil. A bylo mi jasné, že už jsou ty Vánoce blízko, blizoučko.

Zrovna jsem chtěl zabočit na jednu ulici v centru, ještě kouknout do jednoho obchodu, když jsem se rozvzpomněl na koncert Scholy Bigy s předcházející mší, viz zde. Na mši jsem už dorazil pozdě, ale ihned jsem si uvědomil, že se účastním něčeho, kde mě Bůh chtěl v tu chvíli mít, něčeho, co je v životě vážného. Nebude to jen koncert jen tak, alespoň pro mě ne.

Při mši svaté jsem krásně zplna hrdla mohl ze své zadní lavice se scholou vyzpívat chválu Hospodinu, a přestože jsem přišel na mši pozdě, zažil jsem Boží blízkost. Tak, na první pohled bez nějaké souvislosti, jsem si také vzpomněl na slova jednoho zpovědníka, který mi před nějakým časem pravil mimo jiné o potřebnosti modlitbě na kolenou. A v tu chvíli, na kolenou, jsem ta slova začal více chápat, i když se mi to velmi těžko interpretuje...

Po mši svaté následoval samotný koncert, který - dle mého soudu - ani tak nebyl předvánočním koncertem, jako spíš adventní duchovní obnovou :-) Málokterý koncert lze prožít jako dialog s Bohem, a tenhle to pro mě byl. Nechyběly chvíle zpytování svědomí, lítosti, Boží lásky a radosti z jeho blízkosti. Kompozice koncertu prokládaného tu a tam nějakým slovem mi sedla na míru a já chci proto za něj moc poděkovat. Jsem moc rád, za tento koncert Bohu a jsem vděčný vám, že jej právě takto prožíváte a strhujete nás na společnou cestu do Ježíšovy otevřené náruče. Díky.

V průběhu koncertu jsem si uvědomil, že Vánoce jsou už skutečně blízko, protože Pán přichází a už je úplně blizoučko. Koncert pro mě vystihl to, co člověk má v průběhu adventu zažít, zajet na hlubinu své duše, obnovit vztah s Bohem a objevit blízkost jeho příchodu, objevit jeho příchod do mého života.

Jste mou radostí. I když k vaší Schole nemám žádný přímý ani historický vztah, celá léta to byly scholy z Bigy, které mě doprovázely při mém duchovním zrání. A současná vaše Schola Bigy je velké Boží dílo a dar. Fascinoval mě dlouhý zástup lidí, kteří dnes přišli na mši a šli ke svatému přijímání, během kterého jste stihli odehrát čtyři krásné písně, tak dlouhý to byl zástup. Užasl jsem nad zaplněností kostela i při samotném koncertu i nad tím, jak v některých okamžicích zavládlo naprosté ticho v celém kostele. A v jiných chvílích se ozývaly pochvalné hlasy, když zaznívaly písničky, které obecenstvo znalo z CD;-) Je neuvěřitelné, že můžeme být svědky tohoto daru Krásy teprve po roce a čtvrt trvání vaší současné Scholy Bigy... 

Zůstává ve mně vděčnost Bohu a vděčnost vám, milá Scholo. A na závěr vám chci všem trochu netradičně popřát, aby vás vaše zpívání obohacovalo tak, jako obohacuje mě, když vás mohu poslouchat a zpívat s vámi chvály Pánu.

Váš a Boží fanoušek :-)

Malá reklama závěrem:

CD Křížem krážem

Malé zvolání úplným závěrem:

Vánoce jsou blízko, blizoučko!:-)