Jak jsem již naznačil v minulém příspěvku, tak včera večer jsem poprvé okusil z patrně velmi bohaté nabídky zdejší studentské farnosti, dá-li se to tak nazvat. Zajímavý už je samotný dvoupatrový kostel. Zatímco v horním kostele končila v 19 hodin mše pro farníky a ulicí se valily davy babiček, v tutéž hodinu začínala v dolním kostele mše pro mladé a po ní adorace. Mše i adorace byly doprovázeny písněmi z Taizé, čímž jsem vzal za vděk, protože jsem aspoň znal melodii a něco latinského si mohl i zazpívat. Budu si muset taky sehnat texty odpovědí ke mši, zatím jsem tu nikde v kostelích neviděl kancionály... Naštěstí ale čtením nebo kázání docela rozumím, takže je to dobré. A po adoraci, kterou vedli samotní studenti, jsem se poprvé setkal s polským uživatelem signálů WojtS :-) Jemu vděčím za to, že jsem na tuhle mši vůbec šel a že mě pak trochu i ukázal zdejší studentské centrum. Zatím tam moc živo nebylo, jen fronta na zpověď, ale těším se, že v jiné dny, zejména asi v neděli, tam bude narváno. Ve všední dny jsou tu takovéhle mše a programy zaměřené tematicky nebo na nějakou spiritualitu. V pondělky charismatické, středy Taizé, čtvrtky biblické... Velká studentská mše je v neděli, a to nejen v tomto kostele.

WojtS se se mnou ještě svezl kousek šalinou a já pak po chvíli hledání našel místo konání naší Erasmus Párty. Zatímco nedělní párty byla taková neoficiální pro ty, co zrovna přijeli, na tuhle jsme byli pozvaní nejen my, ale i ti, co tu končí nebo pokračují po studiích v podzimním semestru, i polští tutoři, kteří se mají teoreticky o nás starat. Párty byla ve znamení velkého seznamování, je to takový zvláštní proces sestávající typicky ze tří otázek: Hi, what's your name? where are you from? and what do you study? Tomuto procesu naše česká banda začala říkat "Hi, vole, hi, vole" (vyslovuj hájvolehájvole). (Ne, že bychom tu všem říkali vole, abyste si nemysleli!:-)). Dalším znakem párty je ustavičné focení a u Čechů navíc stěžování si na to, jak je drahé pivo. Ale prý je levnější než v Turecku, tak jsme na tom ještě dobře. Nicméně jsme zjistili, že část Turků nejsou Turci, ale Kurdové. Vycházejí spolu, zdá se, dobře. Tihle Kurdové, co tu jsou, nepatří mezi separatisty, v tureckém státě se jim líbí a moc chtějí do EU. Víc než samotní Turci, kteří mají trochu obavy ze ztráty svébytnosti a tak. Aspoň co jsem tak pochopil. Na Erasmus párty jsme také potkali jednu Češku, co tu zůstává po podzimním ještě na jarní semestr.

A tak to by pro dnešek stačilo, ne?

Pár fotek z párty je zde.