Delší dobu jsem vám nenapsal nic o svém žití v Polsku, jelikož poslední dva příspěvky v mém blogu byly hudební či poetické. To, co jsem už trochu zmínil a především popsal v komentářích k fotoalbu, byl můj výlet za Pavlem na přelomu února a března do Opole/Opolí. Jako každé setkání se signálníkem mi udělalo pochopitelně radost, o to více, že s Pavlem se už nějaký ten pátek známe. A bylo skutečně zajímavé vyrazit zase mimo Wrocław do jiného polského prostředí. Tohle město, které tvoří centrum Opolského Slezska, žije svým vlastním rytmem a oproti uspěchané Wrocławi plné lidí, i větším poklidem. Cítil jsem tu pohodu, jako člověk cítí, když odjede na dovolenou, na výlet nebo za babičkou, o to více, že jsem byl Pavlem vstřícně uvítán, za což mu děkuju. O městě samotném si můžete počíst v té zmíněné fotogalerii.

Další dny byly ve znamení studia. Zjišťoval jsem si kde jsou jednotlivé budovy a učebny a co vše v rozvrhu je jinak než je napsáno, a tak taky věčně někde utíkal, vybíhal schody a chodil všude pozdě. Ale teď už jsem zorientovaný, tak to bude dobré. Říká se, že Erasmus ani tak o tom studiu není. No, nevím, myslím si, že přece jen je studium tím nejdůležitějším, co určuje celý týdenní rytmus a čemu člověk věnuje nejvíc času. Někoho z vás snad bude zajímat, co zde vlastně studuju, nuže, budiž vám přáno:

  • Geografie města a městských systémů (díky rozdílnému vývoji geografie v uplynulých desetiletích u nás a v Polsku, nám zde vykládá jako by nic milá starší paní věci, které v Brně zná jen mladá generace vyučujících; a hodně povídá o Wrocławi a je to velmi zajímavé)
  • Úvod do sociologie města a vesnice (zatím jen obecný úvod do sociologie, ale učí nás to mladá socioložka, která se ve své doktorské práci věnovala právě městům a vesnicím. Už teď je to velmi zajímavé. U nás jsme při geografii tu a tam do sociologie zabrousili a teď mám konečně šanci se na ni podívat trošku více)
  • Regionální politika a ekonomika (podobný předmět jsem absolvoval již v Brně, tam nás to učil člověk z praxe z RRAJM, tady je to trošku akademičtější a širší i o ekonomickou stránku věci. Je to rovněž velmi zajímavé, zejména i to, co se dovídám o Polsku, na jehož příkladu jsou některé věci osvětlovány. Později se předmět, podobně jako u nás, zaměří na evropské dotace.)
  • Regionální geografie Afriky (u nás jsem tento předmět nějak minul a zde je vyučován velmi zajímavě)
  • Landscape Architecture (jediný geografický předmět, který mám v angličtině, součástí Master studies v oboru Tourism. Zatím to vypadá trochu jako průvodce po světových existujících i zaniklých památkách. Ale měla by přijít na řadu renesance, baroko a modernější epochy a s nimi různé koncepce od areálů jako je náš Lednicko-valtický až po koncepty zelených ringů ve městech.)
  • Polština (po dvoutýdenním intenzivním kurzu polštiny, mě teď pokračuje semestrální kurz, dvakrát dvě hodiny týdně, což také není málo, takže to je prima. A úroveň je vyšší a vyšší:-))
  • Polské filmy (jednou za týden shlédnem polský film, nejen klasické perly, ale i méně známé ale vysoce kvalitní snímky o komunismu nebo dokumentární filmy. Moc se na to těším. Prvním filmem byl Jeden den v PRL (Polské lidové republice), což je skvělý film, sestavený z archivních záběrů. Nemá vlastní děj. Čtením dobových dokumentů - hlášení, udání, dopisů atd. - je představen jeden "běžný" den pod útlakem komunistické moci. Velice působivé, viz youtube. Doporučuju. Stejně jako jsem jiné filmy doporučoval dříve.)

A jak tak chodím do školy, tak také mezi přednáškami si občas jen tak vyjdu do uliček, kde jsem ještě nebyl, nebo na oběd, nebo za dalšími skřítky-krasnaly, a tak stále víc a víc poznávám toto město plné zajímavostí, krás i různých vad na své kráse. Zejména boční uličky mají totiž horší povrch a tak jsou plné nejen aut, ale i kaluží a výmolů. Ale to je u nás taky;-) A ty krásy můžete zkouknout v tomhle fotoalbu.

Kdo se na signály.cz trochu orientujete, určitě vám už neuniklo, že se každoročně konají Evropská setkání mladých pořádaná komunitou Taizé. Na signály.cz najdete zmínky o setkání v Ženevě v roce 2007 a v Bruselu v roce 2008. A možná jste někdy slyšeli o tom, že v roce 1990 bylo tohle setkání v Praze. A nebo možná dokonce i víte, že letos bude setkání v polské Poznani. Ale asi jste se na signály.cz ještě nedočetli, že v Polsku to bude už čtvrté setkání, jelikož v roce 1989 a 1995 bylo přímo zde ve Wrocławi a v roce 1999 ve Warszawě. Proč o tom mluvím? No je z toho asi patrné, že Taizé tu má nemalou tradici a je oblíbené (kdo by to byl řek, taková katolická země a taková ekumenická iniciativa). Každou středu je tedy možné jít na mši a adoraci se zpěvy s Taizé ve zdejší akademické farnosti, a každou první středu v měsící jsou "celoměstská" setkání, rovněž se mší, v jednom z kostelů. Tož jsem tam taky zavítal, díky pozvání WojtSe, který se právě těchle Taizé aktivit účastní. Kontemplativní způsob modlitby se zpěvy je obohacující a pro postní dobu jako stvořený, doporučuju. 

Důležité setkání jsem však učinil včera, když jsem se vydal na mši a školu komunity zdejší skupiny z hnutí Comunione e Liberazione, jehož života se účastním i v Brně (viz web a viz společenství na signály.cz s blogem). Byl jsem přijat vskutku vstřícně, o čemž svědčí to, že po mši mě od kostela na místo setkání svezl autem Łukasz, po setkání ke koleji Agnieszka a příští týden mě do Warszawy poveze Oleg (doufám, že jejich jména nekomolím). Příští víkend se s nimi totiž vypravím na celopolské setkání CL s hlavním představitelem tohoto hnutí ve světě Mons. Julianem Carronem, tak to bude jistě zajímavé. Na samotné škole komunity nás bylo asi 30 a věnujeme se rovněž textu Je možné žít takto?, tentokrát jsme se více ale opřeli o text z posledních duchovních cvičení v Rimini. Ve Wrocławi není kněz z CL, a tak skupinu vede laik, skupinu tvoří nejen studenti, ale i dospělí, včetně mladých manželských párů, takže je to pestré a diskuze, která se rozpoutala na škole komunity byla také živá a zajímavá.

A ještě na závěr něco obyčejného z mých kolejí. Trošku jsem si uklidil a nafotil své bydlení na kolejích, takže se můžete juknout. Naštěstí mi na úklid stačila minutka, protože mám přeci jen trochu jiný životní styl, než můj skotský spolubydla. A na úplný závěr, abychom skončili něčím tuze příjemným, si s hrdostí a pýchou sobě vlastní musím pochválit můj brgul (pro neznalé tohoto výrazu: bramborový guláš), jež jsem se ráčil si uvařiti po té, co jsem slyšel samou chválu na brgulek z lifu. Věřím, že váš byl skvělý, můj by mu však byl rovnocenným soupeřem. Plná barva, výrazná přirozená chuť, libá vůně, přiměřeně značně ostrý (tzn. tak, že při jídle člověk ještě neslzí, ale už je naprosto nezbytné ho zapít pivem) a správné hustoty (po uvaření v něm téměř stála vařečka, dneska, jak se přes noc odležel, v něm už stojí i lžička v talíři;-)). No ale protože si nejsem jistý, jestli cítíte víc vůni mého brgulku nebo vám již smrdí moje sebechvála, tak dnešní delší povídání ukončím a pustím se do třetí a poslední porce svého guláše, tentokrát s chlebem nikoli z obchoďáku, ale z pekárny:-)