Dnes jsem byl na moc hezké velikonoční vigilii ve wrocławské katedrále, kterou celebroval otec arcibiskup, jehož slova v oslovujícím kázání mně utkvěla v hlavě. Dnes o Velikonocích máme i my spolu s Kristem vstát z mrtvých. Přejít (pascha) od smrti k životu, od hříchu ke životu s Bohem. Po té, co jsme se očistili ve svátosti smíření od hříchu, se dnes s ním znovu máme setkat v eucharistii. Velikonoční příběh zmrtvýchvstání se tak stává současnou událostí našeho života. Kristus je náš Spasitel.

Na závěr vigilie chvíli po zaznění Händelova Aleluja byla zakončena celá bohoslužba krásným velkolepým procesím, i když jen okolo katedrály. Na začátku socha Zmrtvýchvstalého Krista a ministranti, dál členky živého růžence, potom dlouhatánský zástup řadových sester všech různých řádů, nemalý zástup kněží, biskupové, arcibiskup s Nejsvětější svátostí v monstraci za doprovodu dvou jáhnů, pod baldachýnem a s lampami, s asistencí městských strážníků a hasičů ve slavnostních uniformách s halapartnami, a na konec dlouhý zástup věřících se svícemi. Zajímavé také bylo že baldachýn, velum arcibiskupa i dalmatiky jáhnů byly vpravdě historické překrásné kousky. U nás by byly leda ve vitrínách diecézních muzeí, tady však se stále drží zásady "to nejlepší a nejkrásnější co máme, nechť slouží Bohu". A já souhlasím.

Ale teď bych rád obrátil vaši pozornost k trochu jinému velikonočnímu příběhu o vzkříšení, který mě zaujal. Pokračujte odkazem na tento článek. Myslím, že i tento příběh, jakkoli je světský, nám může být svědectvím, že i zdánlivě prohrané bitvy lze vyhrát, a tak i povzbuzením v našem přechodu (pascha) od smrti hříchu k životu se Spasitelem. Aleluja!