Potřebuju mít na zítra volnou kartu ve foťáku, takže musím do počítače vysypat fotky z dnešní Noci kostelů, a tak když už v tom budu, tak je i hodím na signály, že jo, a protože jsem línej vymýšlet ke každé fotce popisek, tak svou Noc kostelů stručně shrnu v tomhle příspěvku :-) Navštívil jsem totiž velice zajímavá brněnská místa. Rozhodl jsem se navštívit kostely s moderní architekturou nebo moderní přestavbou.


Prvním moderním kostelem se zcela nemoderní dlouhověkou historií byl pro mě římskokatolický kostel sv. Jiljí v Brně-Komárově. Založen již ve 12. století, jako významný klášterní románský kostel, atd. atd. atd. až nakonec na přelomu 19. a 20. století prošel celkovou rekonstrukcí s výraznou úpravou interiéru. O všem nám tu vyprávěla osoba nejpovolanější, zdejší býv. farář a velký liturg i historik Karel Cikrle. A skutečně zaujal. Představil nám dualitu stolu obětního (oltáře) a stolu Božího slova (ambonu), dualitu svatostánku a schrány na evangeliář a následně i další části. Na místě původního retabula najdeme dnes vyjádření Starého (desky desatera) a Nového zákona (kruh s písmeny PX - Christus) s úryvky z Písma svatého. Na rubové straně je pak v původních jazycích vytesána první a poslední věta Bible. Nejpozorohudnější je ovšem kříž, který celému prostoru dominuje. Zvyk zobrazovat Krista na kříži umučeného, zemřelého, je prý starý jen něco přes sto let. Dříve se vždy zobrazoval vzkříšený, oslavený, nebo alespoň se symbolickou svatozáří. I tento kříž tedy představuje návrat k tomuto pojetí. Kristus zde má jednu nohu přibitou, druhou však vykračuje z kříže ven a rozepjatými pažemi nás všechny zve vzhůru do nebeského království. Musím říct, že zprvu podivný kříž, se mi po objasnění symboliky velice zalíbil. V kostele jsem dále shlédl pozůstatky z doby románské, kostelní věž a půdu, kapli nad hrobkou i lapidárium s rozebranou dřívější nepůvodní kazatelnou. Komárov stojí za návštěvu. Někdo možná v sobě stále nese hořkost, že staré věci byly zničeny a nahrazeny modernou, ale myslím, že vzhledem k nové symbolice celého prostoru a jednotlivých prvků tak člověk mnohem intenzivněji může prožívat v tomto prostředí skutečnost spásy a Kristovu přítomnost. I když třeba zrovna svatostánek se podle mě nepovedl.

Druhým místem, kam jsem se vydal zcela neplánovaně, protože jsem šel okolo, byla modlitebna Bratrské jednoty baptistů. Narvaná k prasknutí z veliké většiny místními baptisty, kteří tu měli tak trochu spíš svůj farní den. Při představování kapely zaznívaly bouřlivé ovace jak na superstar a slova sbormistryně, že nám přeje, abychom si to tu pořádně užili, mně vyvedly zase ven. Cestou mně však zastavil bratr baptista, který se se mnou dal do dialogu o pravdě a katolické církvi posléze a tak.

Místo, kam jsem se těšil velice, byl Husův sbor Církve československé (husitské) na Botanické ulici. Zde přednášel Mgr. Rostislav Koryčánek právě o funkcionalistické architektuře kostelů, zejména pochopitelně tohoto sboru. A hned v úvodu uvedl, že spíš než o funkcionalismus, se zde jedná o purismus. A skutečně strohá čistota a prázdnota celého litrugického prostoru si nic nezadá s dnešním minimalismem. Nutno říct, že současná modrá výmalba dává celému prostoru velmi vkusný elegantní moderní vzhled. Zajímavé bylo vyslechnout si, jaký to byl boj se shodnout na tom, jak má kostel či modlitebna vlastně vypadat a zda má nebo nemá mít věž. A nakonec ji tedy má.

CČSH jsem zůstal na chvíli ještě "věrný" a zamířil do Chrámu Spasitele na Karáskově náměstí v Židenicích. Ačkoli bydlím nedaleko, uvniř jsem byl až dnes. Bohužel, zde nejspíše urputná snaha teplými barvami "zútulnit" funckionalistický prostor vede podle mého názoru k degradaci vyznění celého interiéru a kostel nepůsobí nakonec ani útulně ani stylově. Podle fotografií byla původní malba nejen ryzejší a modernější, ale i vzdušnější a povznášející. Zajímavostí byla "prvorepubliková farní kancelář" v předsíni kostela (vezděná, dříve součást prostoru chrámu). Nakoukl jsem i do suterénu, kde jsou sály pro další činnost.

O kousek vedle jsem navštívil na Jílkově ulici modlitebnu ČCE, člověk by řekl česky kostel. Zde už je jasná geometrie prostoru, která činí modlitebnu čitelnou a přímočarou k ústřednímu bodu, totiž kříži. Velmi nepřívětivě tu však působí židle, které se do Božího domu ani do této architektury vůbec nehodí. Škoda. Zajímavým místem je i modlitebna č. 2 vzadu v dvorním traktu, které dominuje podobně široce rozepjatý kříž, i když člověk musí chvíli přemýšlet, jestli to vůbec kříž je.

A v Židenicích jsem nakonec zašel i do mně dobře známého kostela římskokatolického sv. Cyrila a Metoděje, kde jsem za zvuku Lighthouse Everything shlédl úchvatnou biblickou výstavu a zároveň soutěž pro děti v prostoru oratoře. Nevím, jestli je to tu trvale nebo krátkodobě, ale fakt, že takovéto dílo dokáže vytvořit jedna farnost z vlastního nadšení mnou tedy docela zacloumal. Zůstal jsem ještě na kousek prohlídky a pak pádil dál. Tato stavba ze stejného období jako funkcionalistické brněnské kostely je však postavena ve stylu staroslověnské trojlodní baziliky.

Po setmění jsem si to namířil do kostela supermoderního, který ještě ale nestojí. Na Lesnou. Tam se dnes nachází duchovní centrum s římskokatolickou farností, která usiluje o jeho dostavbu na plnohodnotný kostel. Po shlédnutí videa o ct. Martinu Středovi nám pan architekt představil nejprve různé moderní kostely ve světě a nakonec i vizualizace a plány na dostavbu zdejšího centra na kostel. Smělý návrh v pěkném minimalistickém duchu. Věřím, že výsledek bude celkově ještě povedenější než dnešní takové trochu těžko uchopitelné duchovní centrum. Nejpozoruhodnějším objektem je věž, která bude situována při budoucím hlavním vchodu, avšak celá se vleze pod hlavní střechu kostela, přestože bude pochopitelně nejvyšším bodem celé stavby. Ale uvidíme, jakých změn se ještě projekt dočká.

V závěru jsem navštívil kostel sv. Rodiny na Grohově, který není moderní vůbec, nepočítáme-li barák, který vyrostl po válce v místě jeho průčelí. Jedná se však také o stavbu, která prošla zásadní obnovou v letech 1990-92 po té, co byl zdejší chrám používán pro neduchovní účely, ánžto klášter byl zrušen, sestry vyhnány.. Zde jsem však šel již cíleně zejména na adoraci, která byla zakončena zpěvem Te Deum, Kde domov můj a Moravo, Moravo. Zdálo by se to skoro až úsměvné, kdyby ovšem tato forma prosby k Bohu za národ neprobíhala uprostřed volebního klání. Věřím, že volby dopadnou rozumně, a tak, kdo jste ještě nebyli, tak do 14:00 můžete stihnout tam ten volební lístek hodit.

Moje fotografie tady.