"Kéž bych byl býval před svatbou věděl.... tak bych se líp připravil, víc si to promyslel, nebo bych se byl vůbec neženil...." - tak přesně takovouhle větu si naštěstí ještě zatím neříkám, ale mnozí ženatí dost možná jo. A abych měl větší naději, že tu větu nebudu muset říkat ani po 28. dubnu, tak jsem sáhl po "povinné literatuře" pro snoubence - knížce s názvem "Kéž bych byl býval věděl..." od autora, jehož jméno Gary Chapman vám asi nebude cizí, pokud jste četli některou z jeho známých knih (např. Pět jazyků lásky, Děti a pět jazyků lásky, Čtyři období manželství, Láska jako životní styl, Pět jazyků omluvy).
Kniha Kéž bych byl býval věděl, však rozhodně není jen další publikací do sbírky pro vášnivé čtenáře vztahové literatury. Právě naopak! Výborně se hodí totiž také pro ty četnáře, kteří nečetli třeba ani Pět jazyků lásky nebo žádnou jinou klasiku. Tahle knížka totiž není ani tak vymezená tematicky, jako spíš okruhem čtenářů. Je určena pro lidi před vstupem do manželství, zasnoubené nebo prostě pro ty, kteří spolu zatím jenom chodí, ale myslí to vážně;-) Nebudou vás tak rušit "nadbytečné" rady neadresované vám, jak to bývá ve většině "vztahových knih", které se snaží zaujmout široké spektrum čtenářů od mladých nevěřících nezadaných až po postarší vdovy seniorky a jsou tak někdy až moc obecné. Toto je kniha jen pro vás, zadané či zasnoubené nebo i novomanžele, a proto se do ní bez problému vejde o to více témat.
Autor zde tedy jakoby vypichuje ze všech svých děl to, co se týká snoubenců a co jim může být prospěšné. Najdete tu kapitolku, která shrnuje umění pěti jazyků lásky pro snoubence, najdete tu kapitolku, která shrnuje umění pěti jazyků omluvy pro snoubence atp. Není tedy již nutné číst celou knihovnu, tady najdete sympatický výcuc, který se vás týká. Témata, kterých se kniha dotýká tedy jsou: láska versus zamilovanost, pět jazyků lásky, vliv rodičů na nás, konflikty a hádky, omluva, odpuštění, role v domácnosti, hospodaření s penězi, sex v manželství, partnerova rodina, duchovní život v manželství, osobnostní rysy. Takže skutečně praktická kniha, ale zase to není příručka na šťastné manželství. Je to spíše kniha, která vás vede k přemýšlení nad vaším vztahem a nad sebu samým, ukazuje příklady na jiných párech a také přímo vybízí si některé otázky prodiskutovat s partnerem (nejlépe před svatbou:-)). Na konci každé kapitolky je totiž veleužitečná část s příznačným názvem K rozhovoru, kde jsou z daného tématu otázky pro vás.
Chci také ještě poznamenat, že navzdory názvu to určitě není jen knížka pro chlapy, ale stejně tak i pro naše drahé polovičky, vždyť anglický název Things I Wish I'd known Before We Got Married se dá stejně tak přeložit jako Kéž bych byla bývala věděla...
Takže konec skepse, že tu řadu moudrých knih nikdy nestačíte přečíst a sáhněte alespoň po téhle jedné! Pro mě byla velmi užitečná, i když už leccos načtené mám. :-) O tom zas někdy příště;-)
Komentáře
super, konecne si to musim ist vyzdvihnut k Paulinkam :-D
Nejlepší a nejpraktičtější jsou "otázky k diskuzi" na konci každé kapitoly!
Kéž bych to bývala věděla,že zrovna mě se to stane......zaujal mě Váš článek a musím říct,že knihy které zminujete jsou opravdu výborné.ALE....pokud není,nebo nikdy nebylo skutečné zamilování se....vše může jednou bouchnout.S manželem 15 krásných let,od 18 let semináře role muže,ženy atd.Tzv.vysmátí jsme jeli na manželská setkání.......a až tam jsme zjistili,že my máme veliký problém.Prostě bylo všechno kvalitní ve vztahu...znali jsme své slabosti,svůj jazyk lásky.......ale přišel průšvih,my nikdy nebyli zamilovaní.Takže vlastně,vše co v těch knihách píší,jsou výborné věci.Co se říká a děje na man.setkáních výborné.........ale všechno platí,pokud se nevezmou dva kamarádi :-).U nás to skončilo tím,že manžel potkal....ten osudový blesk,najednou přišel na to....že my to nikdy neměli....mě se otevřely oči,že je to pravda....ale i tak děkuji PB za hezkých 15 let.....píši to tu hodně zkráceně,samozřejmě modlitby...bojování
jana37:
To je velice závažné, co píšete. A bude to mít dopad na ostatní, tedy převzala jste nějakou odpovědnost tím, že jste to napsala, podobnou tomu, jako když někdo vyběhne na chodbu v noci v hotelu a začne volat "hoří".
Tedy - shodneme se v tomhle?
1) Dopadlo to špatně - hodnocení výsledku.
2) Někde se stala chyba - výsledek nebyl fatální ani zcela náhodný, byl něčím konkrétním způsoben.
3) Kdybyste cosi věděli, co jste nevěděli, a udělali něco, co jste neudělali, mohlo to dopadnout dobře.
Pokud se shodujeme v 1 - 3, mohla byste napsat, v čem podle vás ta chyba spočívala?
Já jsem si tu knížku četla jako vdaná a myslím, že pro snoubence je moc dobrá! Mně teda už přišla trošku off topic, ale byla jsem vlastně ráda, že ty věci, co tam jsou, jsem všechny "věděla" a nedočetla jsem se nic nového..Ale to bude asi tím, že jsem četla podobných publikací spoustu, takže jakýsi ucelený pohled mám už delší dobu :-)
ty knihy jsou výborné,doporučuji všem...před svatbou,oddaným....jen jsem chtěla říct,že je zodpovědné si je přečíst...jen to není záruka.Problém u nás byl...že jsme se měli vrátit na začátek uplný...vzpomenout si jaké to bylo být zamilovaný....ale manžel zjistil,že mě nikdy nemiloval..jen měl rád.Nakonec při našem válčení už měl psych.problém být doma....lékař křestan mu řekl,že musí odejít...jinak by se zhroutil.I dnes je to smutné,kamarádi jsme stále.......podařilo se nám odpustit
jen nerozumím tomu...jakou jsem převzala odpovědnost...to co píši,je život a stalo se....a byl to boj 2 křestanů,kteří to nezvládli.......a přesto věří,že i tak je má PB rád
To jsem z toho jelen!
Tak co byla podle vás ta chyba: oženit se s někým, koho jsem nemiloval, jen mám rád?
jakou jsem převzala odpovědnost...to co píši,je život a stalo se....
No, podala jste tu nějaké svědectví. Jsou tu holky a kluci na vdávání a je přirozené, že si z toho budou chtít vzít pro sebe nějaké poučení. Třeba "nebrat si toho, koho mám rád(a), ale nemiluju". Přitom si třeba já myslím, že je to mnohem lepší, než si brát někoho, koho sice miluju, ale nemám ho rád.
jana37: My chlapi jen občas rádi argumentujeme, to nic... :-)
JiKu: Spíše se nepoučí, věřte mi. Ale zkusit se to zřejmě má a určitě může.
já svou milou miluju i mám rád, tak to snad dobře dopadne ;-)
je pravda,že to čtou lidé třeba před svatbou.....ale budeme psát jen svědectví ,která skončí OK?přeci každý má svůj rozum a PB.....A TO,CO JSEM PSALA JE SILNĚ OSEKANÉ...to by se na net asi nevešlo.ale samozřejmě jsem někde chybovali....ač nás to mrzí,páč jsme manželství brali zodpovědně
ještě mě napadá,že jsem to tonepsala proto....aby se někdo poučil...přijdu si poslední,kdo může dávat rady,když jsme to nezvládli
Vojtec: Možná jo, možná ne. To nikdy nevíš a nebudeš to vědět do smrti jednoho z vás. Člověk pořádně nevidí ani do sebe, natož do toho druhého. Lepší než na zamilovanost nebo mámrád je spoléhat na Boha, protože ten jediný je stálý a nad pomyšlení mocný. Za sebe jsem si zakázal mít svoji paní rád, natož být do ní zamilovaný, pro ni samotnou (a už vůbec pro sebe). Jedině z lásky k Bohu a z touhy Mu dobře sloužit jsem jí dal svůj slib (a ona svůj mně). Správná radost z manželství je co do původu podobná s radostí z řehole.
MedvídekKrupička Vojtec:mě přijde důležité,že to umí vyslovit....miluji ji,mám ji rád.Na manželském setkání byl úkol...podej své manželce ruku a pověz jí,proč jí miluješ...čím ti je milá.Bylo to něco tak silného,věřím vymodlený okamžik pro všechny.......
No, to je přesné! Není zdaleka tak důležité JESTLI ji miluješ, jako PROČ ji (případně) miluješ. Upřímná odpověď řekne, jestli má manželství naději být předchutí nebe nebo pekla.
Jana37: Jestli mohu lézt do soukromí: vy jste rozvedeni, zneplatněni, nebo jen rozloučeni?
JiKu: díky za Vaše komentáře - připomenuly mi to, jak mocná jsou naše slova ;)
Naše ne, ale Kubova ano.
MedvídekKrupička:ano to přesné je,to byl ten okamžik,kdy to přišlo.Manželovi bylo nepříjemné mi tu ruku dál,ač jsme se vodili za ruce stále...a neznal odpověd.Nebo jinak,něco řekl...ale my dva věděli,že to bylo jen společenské..před ostatními
Na manželském setkání byl úkol...podej své manželce ruku a pověz jí,proč jí miluješ...čím ti je milá.Bylo to něco tak silného,věřím vymodlený okamžik pro všechny.......
ano to přesné je,to byl ten okamžik,kdy to přišlo.Manželovi bylo nepříjemné mi tu ruku dál,ač jsme se vodili za ruce stále...a neznal odpověd.Nebo jinak,něco řekl...ale my dva věděli,že to bylo jen společenské..před ostatními
Tak pozor! To co teď napíšu NENÍ nic konkrétního na janin37 problém. V jejich případě to mohlo být docela jinak.
Ale zeptám se jí takhle:
Kdyby vás ten, kdo vedl ta manželská setkání vtval, abyste z lásky k němu udělala před ostatními striptýz u tyče, jak byste se cítila a udělala byste to?
Jen upozorňuji, že kdybych k něčemu takovému byl vyzván já, cítil bych se tak, jak si představuji, že byste se vy cítila při tom striptýzu. A měl bych 1000 chutí odejít středem.
Domnívám se, že k něčemu takovému může na "skupinové terapii" vyzvat lidi, které všechny dobře nezná, jen blbec chovající se jako slon v porcelánu.
Jinak dodávám, že třeba vzít jí na veřejnosti za ruku a zopakovat jí manželský slib (který si samozřejmě pamatuju zpaměti - nevěřila byste, ale dnes jej mnoho snoubenců u oltáře ČTE!), s tím bych problém neměl ani nejmenší.
V nějaké paralelní větvi di děláme takový psychologický testík na typ osobnosti. A ukazuje se, že jsme tu drtivá převaha introvertů. A dovedu si představit snadno takové, kteří by to nevydýchali.
To mělo být veřejné?! Do háje, to jsem vůbec nepobral, to mě ani nenapadlo že by bylo možné! Pak je to jasné: za rozpad manželství je ve vašem případě minimálně spoluzodpovědný "terapuet". V USA už by měl na krku žalobu o tučné odškodné.
Jinak tedy praxe "obnovy manželského slibu" mi, na rozdíl od JiKu, připadá upadlá (na hlavu). Moje paní to miluje a chce obnovovat tak dvakrát do roka. Mně je to odporné, trapné a pohoršující. Copak je manželský slib obdobou pracovního poměru na dobu určitou? Nebo nájemní smlouvy?! Když ho neobnovím, tak už něplatí?
Připadá mi, že Církev s námi zachází strašně hloupě a člověk má co dělat, aby její péči přežil.
Já bych se bez té obnovy také obešel (stává se nám to jednou za pár let, protože na sv. rodinu zpravidla zpívám někde já a moje paní jinde). Ale s tím textem nemám problém jej veřejně zopakovat, aniž se ovšem domnívám (naprosto skálopevně jsem přesvědčen), že to na podstatě či platnosti slibu či na ochotě jej plnit VŮBEC NIC NEMĚNÍ. Beru to prostě jako manifestační veřejné přihlášení se k tomu, co jsem jednou manifestačně a veřejně slíbil.
Ano, a ženské to rády slyší, i když jsou to introvertky.
Vona se vůbec církev chová nějak poslední dobou strašně moc jako ženská.
Vona se vůbec církev chová nějak poslední dobou strašně moc jako ženská.
Kéž by! Chová se jako zženštilý chlap, fakt hnus.
No takhle bych to neřekl. Spíš si stojím na tom, co jsem řekl.
Ale i to nutí chlapy, aby si odcházeli léčit své komplexy bubnováním do lesa mírně zavánějícího jakousi gnozi podobnou herezí.
Což ovšem není můj případ, protože já jako konzervativec ctící tradici se tak také chovám.
Konzervativec totiž, když se mu nabízí možnost přejít z bláta do louže, zůstává konzervativně v blátě, kdežto pokrokář přechází zásadně do louže.
chci jen napsat,že důvod..proč jsem to tu napsala byl jen jediný.A to,že i když to člověk myslel vážně v manželství..že se to může stát.Vůbec ne proto,že chci rozebírat příčiny a důsledky.Přijde mi to divné,když se toho neúčastní můj TEHDY manžel.A tím i nemůžu některé postoje vysvětlit..tak jak bych chtěla...je mi to líto,že se to stalo,ale nějak musím žít dál.Jediné v čem jsem prožila trochu zklamání,ale asi ze mě....je to,že jsem si v církvi začala připadat divně.Že jsem zklamala,že jsem horší než ty úžasné rodinky....ale PB mě sebral slovem..cožpak církev není pro zoufalce atd.V té době jsem na tom byla špatně a žila jen z toho,že jsem uměla pár veršů nazpamět díky Ele Mančalové....která nám říkala,že je to dobré na skupinkách.
víte, přemýšlela jsem, jaká synonyma jde najít ke slovu "zamilovanost". Moc jich není-asi okouzlení, vášeň, obdiv. Ale slovo "láska", o kterou jde pak v manželství těch podob a vyjádření má strašně strašně strašně moc. Já nevím jak jinde, ale já do manžela po té spoustě let nejsem "zamilovaná" ve smyslu, že bych nad ním žasla, byla okouzlená:-) Ale miluju ho čím dál víc a strašně bych chtěla, aby byl šťastný.
Jana37-nejste horší než "úžasné rodinky"-nebojte:-) Já vlastně ani nevím, co to jsou "úžasné rodinky".
zamilovanost není vztah,o který se dá opřít...je to stav:-).....ale asi by měla někdy v tom vztahu proběhnout.
babča-helča:ano to je hezké,že ho milujete čím dál víc,také jsem to tak cítila...
Zase - to co píšu dál - je jen můj osobní pohled:
Zamilovanost je něco jako chřipka.
Přijde, odejde, vyléčíme se z toho v naprosté většině, odneseme si imunitu. Ale pokud neproběhne, tak imunitu nemáme, a hrozí, že takovou chorobu dostaneme i jako příslušníci stabilizovaného vztahu.
Ale ani když proběhne, nejsme za vodou. Kmeny virů i zamilovanosti mutují, protilátky jsou rázem naprd.
Řešení - jíst hodně vitamínů a otužovat se sprchováním studenou vodou.
:-)
Pro janu37: nijak nesoudím ani neodsuzuji. Nikoli z principu, ale proto, že nemám dostatek informací. Ano, nepovede se. Ale když se nepovede, moje duše přírodovědce se vzpírá představě, že se to nepovedlo a nemá to nějakou příčinu. A takové možné příčiny je užitečné znát pro ty, kdo do toho právě lezou. Mně osobně je to už šuma fuk.
mrzí mě Jani strašně vaše věta, že "jste si v církvi začala připadat špatně" - a že vás to, že okolo sebe vidíte šťastné povedené rodinky bolí. Nedávno jsem tu psala článek o lidech, kterým manželství nevyšlo. Napsala jsem ho asi blbě a hlavně-rozjela se diskuse, která se nedařila. A já jsem ten článek psala hlavně a právě proto, aby lidé, jako vy-ti, kterým se to prostě nepodařilo, trápí je to....si v církvi nezačali připadat špatně. Držím Vám palce. A děkuju za Vaše svědectví. Moc. Protože některé rodiny jsou šťastné a povedené-hlavně a jen proto, že to manželství bylo vytvořeno dvěma lidmi, kteří do toho šli zodpovědně. A u vás jste zřejmě zodpovědná byla jen vy.
https://babca-helca.signaly.cz/1110/o-cem-se-nemluvi - přidávám odkaz na ten článek
JiKu, Babča helča - paráda. Díky.
babča-helča:děkuji ráda si přečtu:-)
babča-helča:děkuji moc hezký článek.....jak se modlit za takové lidi?...nevím jak,ale fakt je ten...že se mě ujal jen PB:-)bez vysvětlování,podmínek atd.I když jsem to nezvládla jak se má.....opravdu věřím,že mě PB posílil po tého zkušenosti,zase prostě jinak.Církev se tehdy chovala asi takto:měli jsme sousedku,byla sama s dcerou...měla jen kamarádku.Kamarádka jednou přijela,že chce půjčku jestli jí bude ručit.Ona jí věřila tolik,že v případě její smrti jí dceru vyhová a osvojí si jí.Kamarádka jí využila a zastavila jí podpisem dům...byla domluvená s lichvářem.Když už věděla,že o dům přijde...byla téměř psych.na dně.Každý tady od nás z ulice jí pomáhal,ale....pokaždé musela vyslechnout,že si za to může sama,že je hloupá atd.Snažili jsme se s manželem být jiní....neříkali jsem jí,to jsi tak naivní,můžeš si za to sama.......ale ptali jsme se,jak ti můžeme pomoci?Od té doby se mi ulevilo,že nepotřebuji vše vysvětli,porozumět a až když pochopím..můžu něco udělat,případně pomoci.
Päť jazykov lásky práve čítam, je to super knižka.
Mižu89:ano je krásná...včera je jí také začala číst znova:-)
Nestihla jsem přečíst všechny komentáře, zatím tak jen asi do půlky, ale přesto bych ráda napsala svůj příběh.
Nejsem si jistá, jestli ta zamilovanost je na začátku důležitá. Ze své zkušenosti:
Jsou to trochu dvě odlišné cesty, první, kdy jsem byla roky velmi zamilovaná do Ježíše, nedá se to pospat, a myslím si, že to už ani nezažiju:-)) ( myslím tím hlavně citovou oblast), přesto ta cesta nevyšla, a povolání k zasvěcenému životu skončilo, přesto, že na začátku byla velká, řekla bych obrovská zamilovanost.
Druhá cesta, někdy si říkám, že nevím, jestli jsem byla opravdu do manžela kdy zamilovaná, tak jako v prvním případě (Ježíše) určitě ne!
A přece mi přijde, že ten vztah je čím dál hezčí a hezčí, rozumíme si víc a víc, a řekla bych, že ta láska mezi námi roste.
Proto si nemyslím, že je nějaká šílená zamilovanost nutná pro dobré manželství. Skutečná láska není zamilovanost, nejsou to jen city, je to rozhodnutí vůle.
Řekla bych, že je to podobné, jako napsal někdo již výše, že je to stejné jako řeholní cesta....
Až ted mi došlo po mnoha letech, že ta moje situace se dala vyřešit i jinak, že v tom hrála roli moje neuvědomnělá snaha o perfekcionismus, a spoustu dalších problémů a věcí, které si člověk někdy nese aniž o tom ví.
Ale rozhodně toho nelituju, a jsem štastná, že jsem tam kde jsem:-)
Nevím jestli moje komentáře pochopí muži:-)
MedvídekKrupička:
co se týká obnovování manželských slibů, možná to mužům nemusí sedět, přiznávám, že já jsem taky hrozně ráda, když to je. Možná to souvisí s tím, jak je žena stvořena, ona si vzala muže, ale potřebuje, aby ji ten muž stále ujištoval o tom, že ji miluje(jakýmkoliv způsobem), pro ni to nekončí, že jednou řekne ano, ona to ano má potřebu říkat stále, zatímco muž řekne jednou ano, a považuje to za jasné a konečné:-).
Ta žena to taky považuje za jasné a konečné, ale nevidí důvod, proč by to čas od času nemohlo být zase:-)
I kdyby to mělo pomoci jen té ženě, jsem pro, aby muž z lásky k té ženě s ní tohle absolvoval. Naše povolání je činit štastného toho druhého, ne jen sebe:-)
@Lucie007:
Díky za vaše svědectví.
A tu větičku fakt nemyslím sarkasticky :-)
JiKu - díky za Vaše příspěvky, parádní diskuse. :-)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.