Tak jsem doma :-) si právě teď říká přes 6000 mladých lidí.. A já jsem jeden z nich a mám z toho radost.


Na letošním CSM jsem byl sice jen závěrečný víkend, i tak jsem ale dostatečně vdechl jeho atmosféru, aby ve mně pevně zakotvila a byl jsem toho plný ještě několik dní. Je zajímavé, když se člověk může podívat na setkání trochu s odstupem, zkušeností, s ohlédnutím na absolvovaný ActIV8 či CSM v Táboře.

Z některých porovnání třeba Žďár nevychází lépe, třeba když pomyslím na malebnou svažitou louku mezi hřbitovní zdí a stinným lesem na Klokotech u Tábora a šedivou prašnou placku s mnoha rozptylujícími prvky ve Žďáře..., nebo na některé věci, které se mi tehdejším pohledem jevily, že fungují skvěle a dnes se na ně dívám už kritičtěji a vidím, jak tam a onde to mohlo být zorganizováno lépe...

Dosažená zkušenost člověka určitým způsobem svazuje a oslepuje. Vnutkává člověku kritičtější pohled na věci, ze kterých by byl jinak nadšený a zastiňuje tak krásu toho podstatného. A to podstatné na setkání přeciž není ani podium, ani pořadatelé, ani to, jak se o setkání píše, ba dokonce ani program. To podstatné tkví v otázce, jakou jsme si kladli, když jsme na setkání vyjížděli: "PROČ tam jedu?" Mnoho z nás jistě mělo (možná trochu vzletné) duchovní cíle, touhu po setkání s živým Bohem, obnovení ducha pravdy, ducha vytrvalosti, ducha služby, chuť na ovoce Ducha, kterým je láska, radost a pokoj anebo taky nějakou zcela konkrétní otázku.

Napadne nás vůbec při tom vzpomínání a hodnocení Žďáru se zamyslet, jak tedy obstojí letošní setkání v tom podstatném? Jak mi moje účast na setkání odpověděla na mé tužby a očekávání, se kterými jsem na setkání odjížděl?

Najednou vidím, že se jedná o niterné osobní hodnocení, které se ani nijak nedá vztáhnout k uplynulým dřívějším setkáním, každý pokus srovnat Tábor a Žďár z hlediska duchovního ovoce mi nutně vychází jako bláznovství prosťáčka Božího stvoření. Dokážu už dnes sice třeba říci, že jsem prožil krásnou sobotní vigilii, rozezněly mě určité rezonance vzpomínek na duchovní prožitky třebas z ActIv8u, oslovilo mě kázání našeho otce biskupa Vojtěcha..., ale jaké mi přineslo a přinese tohle setkání duchovní ovoce ještě vůbec nemám ani páru.

Máme v sobě totiž zatím jen takové nezralé kousky ovoce, které musí dozrát v našem všedním stereotypním životě. Z Tábora, kam jsem odjížděl (mimo jiné) s touhou najít nějaké své místo ve službě církvi, se vykrystalizovalo v průběhu nadcházejícího roku mé tehdejší zapojení dobrovolníka na signály.cz. Na setkání ActIv8 na Velehradě, kam jsem odjížděl (mimo jiné) s otázkou jak a kde v životě trvale zakotvit, jsem potkal dívku, se kterou jsme se až po nějaké době víc sblížili a dnes je mi vzornou a milou manželkou. :-)

Nyní je tedy čas, na určitou revizi a znovu se sám sebe zeptat, s jakou touhou nebo životní otázkou jsem letos do Žďáru vlastně jel?

Pokud obdržené ovoce Ducha nenecháme uhnít, tak jistě postupně a nenápadně uzraje v odpověď, která by nám ještě ani dnes třeba vůbec nepřišla na mysl. Nebojme se, Duch Boží je s námi!