Ty naše maličké stvoření, 

co podél skříní na nohy se staví, 

marné je Tvoje snažení, 

naše stáří nezastaví. 

 

Jako slonice hladí svým chobotem

chobot svého slůněte, 

to my už nikdy tolik nebudem

rozumět potřebám dítěte.

 

Jako se zvíře k mláděti shýbá,

aby jej něhou svou polaskalo,

u mě stala se nějaká chyba,

když v zádech mi podivně zapraskalo.

 

Proto pojď, ty malé stvoření, 

a své mládí vezmi útokem,

zatímco my staří a hubení

pomoc tvou přijmeme s povděkem.