"A je to! Už je to za námi." S tímto ulehčujícím pocitem jsem nasedal v pondělní podvečer spolu s Karlem a Jindrou do Jumpera a vydával se na cestu z Opatova do Brna. To jsem ještě netušil, že během této cesty čtyřikrát usnu, ani to, že si brzy uvědomím, že vlastně "nic není", že to ještě není za námi, aneb, jak jsem již psal v reportáži o Diecézku, že teď to nekončí, ale teprve začíná. Ale pěkně od začátku.
Na počátku bylo slovo, slovo dalo slovo a bylo z toho setkání, setkání dalo setkání a byla z toho brigáda. Tak nějak to celé vzniklo. Nejdříve bych však rád zavzpomínal na časy minulé.
To jsem ještě ani nechodil na Bigy (do primy jsem nastoupil v roce 1996), když obnovené Biskupské gymnázium začalo využívat faru v Opatově, psal se rok, tuším, 1993. V přízemí se budovaly nad propadlým sklepením nové koupelny a tak bylo odstartováno nejen využívání fary studenty z Bigy, ale i občasné větší či menší pomáhání faře prací. Za léta jejího užívání se zde odvedlo spoustu práce, fara byla vybavena nábytkem, opraveny podlahy, zbudován Rytířský sál, zrekonstruována kotelna a mohli bychom dlouho pokračovat. Pro nás je však zajímavější rok 2003, na který si už mnozí pamatujeme. Tehdy se na faře uskutečnily v květnu a září větší dobrovolnické brigády, kterých se účastnili rodiny z královopolské farnosti a také několik studentů Bigy. Osobně si myslím, že to byly právě tyto okolnosti, které nejen ve mně probudily větší zájem o budovu fary. V následujících letech se stalo téměř samozřejmostí, že se na většině týdenních nebo i víkendových akcích pokusíme udělat kromě běžného úklidu i něco navíc pro faru. Tato tendence vyvrcholila zorganizováním první společné akce pro vedoucí z letních a jarních "Milošových" táborů a seznamováků prim a škol v přírodě. V tomto našem kolektivu, pro který se brzy vžilo označení Bobánci, jsme se poprvé sešli 21. září 2006 a krátce na to, o podzimních prázdninách, jsme se vydali sami bez dětí, na historicky první vedoucák. A jeho součástí byla samozřejmě i práce, protože práce je nejefektivnější zážitková pedagogika a supr zábava, jak už věděli i Pejsek a Kočička. Další víkend následoval v dubnu 2007, který byl zejména pracovní, a pak svatováclavský v září 2007 s Broučky.
No a na Broučcích vznikla myšlenka na realizaci myšlenky, o které se zatím jen dlouho mluvilo a snilo, na organizaci velké brigády. Na Broučkovské afterpárty 12. října 2007 jsme se dohodli, že brigáda a jarní vedoucákec budou dvě samostatné akce, a že brigáda nebude jen bobánkovská, ale všelidová, že na ni budou pozváni i studenti Bigy, a to nejen Bigystranti a schola, absolventi, Krpoláci, rodiče a i další členové Společnosti přátel Bigy. Jedním z impulsů pro organizaci brigády bylo vlastně smetí. O podzimním vedoucákecu jsme s Broučkama totiž shromáždili všelisjakou suť a smetí z celého areálu fary na jednu velkou hromadu a vyvstala potřeba ji naložit na vlečku a nechat odvézt, přičemž bylo zřejmé, že levnější bude nakládka vlastními silami.
Na schůzi výboru Společnosti přátel Bigy bylo dohodnuto, že nakládka se uskuteční na jaře, tím byl získán čas na řádnou přípravu celé akce, i na materiální sbírku, jejíž nápad vznikl jaksi mimoděk také na jedné z podzimních schůzí výboru, po té, co jsem členům předložil přes prázdniny vypracovaný seznam potřebných investic na faře, čítající dlouhý seznam od maličkostí, až po milionové záležitosti. Protože peněz je vždycky málo, dali jsme dohromady seznam věcí, o které jsme se rozhodli poprosit v materiální sbírce oslovením členů sdružení, dalších rodičů i samotných studentů. Kromě velké spousty darů, ať už to bylo nádobí, či tolik potřebné lustry nebo jiná výbava, začalo snad také díky vyhlášené sbírce proudit větší množství finančních darů. Sbírka tedy proběhla především v prosinci a na začátku roku 2008, nicméně ještě dnes se ozývají dárci, kteří nabízejí něco do farní výbavy. Sbírka byla také příležitostí pro první projev skupiny Bobánků na Bigy, neboť Bobánci vyrobili pro dárce krásné děkovné kartičky.
Samotná příprava brigády začala v lednu přípravou předběžného záměru, nejprve ve dvojici s Martinem Večeřou a od 30. ledna již s celým kolektivem Bobánků. Od počátku bylo zřejmé, že budou potřeba lidi, kteří by se ujali propagace, vedení nepracovního programu, stravování, dopravy atd. Postupně se však v průběhu přípravy začaly objevovat nové a nové nápady, ať už z dílny Vojta-Martin nebo přímo od Bobánků, a tak vznikl Logomotiv, trička, hymna, rozcvičky, příběhy Pata a Mata, patroni brigády, modlitba (nejen) za zdar brigády, žehnání kříže a další aktivity, které učinily brigádu velkou událostí. Nebýt těchto iniciativ, byla by naše brigáda A je to! jen obyčejným pracovním víkendem. Proto patří všem, kdo se na těchto mimořádnostech podíleli velký dík. Je samozřejmé, že příprava celé brigády nám dávala mnoho radosti, ale také mnoho starostí, nicméně, jak jsme se přesvědčili, Bůh je velkorysý dárce a se vším nám proto pomohl.
27. února byla u příležitosti valné hromady obč. sdružení Společnost přátel Bigy odstartována propagační kampaň s plakáty a letáčky. Na tuto dobu rád vzpomínám, protože účastníci brigády se začali hlásit velmi rychle a zakrátko naplnili limit 45 osob. 16. března se konalo po Diecézku nebo po Pesachu další setkání Bobánků, na kterém se doladily propozice a začalo závazné přihlašování a 4. dubna 2008 se mohlo uskutečnit informační setkání s účastníky brigády. Nakonec se nás brigády zúčastnilo celkem 35 osob (včetně dospělých) a nutno říct, že to bylo akorát. Další zájemci, kteří se z rozličných důvodů nemohli navzdory své touze brigády zúčastnit, nás podporovali modlitbou.
A o tom jak proběhla samotná brigáda a co v nás zanechala si přečti v následujícím příspěvku, který se tu také brzy objeví.
Pár odkazů závěrem:
Společenství nejen brigádníků na signály.cz (včetně fotek z brigády)
Komentáře
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.