Tak mám za sebou první víkend v Polsku. Je to najednou zvláštní pocit svobody, kdy si člověk celých 24 hodin může dělat úplně co chce, nevim jak to líp vysvětlit. A protže jsem muž činnu a sedět na koleji na internetu se mi nezdálo optimální, vyrazil jsem za hranice všedních dnů i za hranice města Wrocławi.

V sobotu časně zrána (asi tak po jedenácté) jsem se vypravil do městečka Trzebnica, neboť bylo prvním místem v okolí Wrocławi, o kterém pojednával můj průvodce Polskem:-) Nejprve mě čekala cesta na vlakové nádraží Nadodrze (to neznamená nádraží, ale Nadodří, nádraží je "nad" řekou Odrou). Jelikož jsou však ve Wrocławi četné tramvajové výluky, tak má cesta začala dlouhou okružní jízdou šalinami s přestupem u hlavního vlakového nádraží. Do ani jedné nádražní budovy jsem však nevstoupil, protože u Nadodrze na mě již čekal autobus. V Trzebnicy jsem se nejprve porozhlédl po Rynku s Ratuszem (náměstí s radnicí), prošel kolem kostela sv. Petra a Pavla a pěkným parkem na místě zrušeného hřbitova až k pizzerii, mňam:-) Kvůli tomu jsem ale nepřijel. Trzebnica je totiž důležité místo pro Slezany, jelikož tu je pohřbená kněžna sv. Hedvika (Jadwiga), patronka Slezka. Založila tu klášter cisterciaček, u kterého stojí velká krásná bazilika s kaplí sv. Hedviky. V bazilice byla zrovna ten den svatba a svatebčani mi taky znemožnili jít na oběd do původně zamýšlené restaurace u Ratuszu s polskou kuchyní, ale ani italskou pizzou jsem nepohrdl:-)

Protože je Trzebnica skutečně významné poutní místo, tak je tu také dobrá "poutní infrastruktura", tím mám na mysli zejména Stezku sv. Hedviky vedoucí v blízkém okolí Trzebnice a městečkem samotným. Na cestě je několik kamenů připomínajících různé ctnosti s pěkným povídáním o tom, jak tyto ctnosti aplikovala ve svém životě kněžna Hedvika. Chtěl jsem vás trochu poučit, tak jsem vám to přeložil, ale bohužel jsem si to omylem smazal, takže máte smůlu:-p. Stezka vedla od poutního místa k Rotundě Pěti stolů a pak k Vile Zámek na kraji krásného bukového lesa, kterým celým procházela až k dalšímu bodu u Poustevny, kapličky a křížové cesty. Takový hluboký bukový les jsem tady skoro ani nečekal, bylo to moc fajn. Vypadnout z města do přírody není vůbec k zahození, doporučuju:-) Dalším bodem stezky byla kaplička sv. Hedviky u silnice k Wrocłavi. Z docela nudné trasy v tomto úseku jsem několikrát sešel, ale to bych nebyl já, abych si všechny pomýlené úseky neprošel znovu, abych už příště věděl, kudy se jde správně:-D Ale pokud se sem někdy vydáte, tak doporučuju kapličku spíš vynechat, ve srovnání s ostatními body Stezky je docela obyčejná. Došel jsem zpět do Trzebnicy, koupil jsem si mléko na nedělní snídani a začla mše v kostele sv. Petra a Pavla. To je zvláštní kostel, uvnitř je vše staré, dřevěné, vyřezávané, včetně velmi zdobného stropu, ale přitom to září novotou. Na rozdíl od ČR se tu i dnes kostely a jejich interiéry budují v historizujícím stylu. U nás je vše moderní, už od dob funkcionalismu za první republiky a osobně mi vyhovuje spíš tahle moderna. Nové rádobystaré věci jsou prostě zvláštní... Pak už mě čekala jen spokojená cesta domů minibusem.

Zatímco v sobotu to byl takový můj odpočinkový výlet a soukromá pouť, tak v neděli jsem se již vydal ve společnosti ostatních Čechů na skupinovou exkurzi wrocławské zoologické zahrady. V zoo už jsem nějakej ten pátek nebyl a v zimě tuplem. Ve Wrocławi je snad nejstarší a jedna z největších zoo v Polsku, 6000 zvířat prý (zlé české jazyky tvrdí, že polovina z nich jsou motýli v motýláriu a druhá polovina rybičky v akváriu). Pravdou je, že jen v teráriu bylo želv, hadů, ještěrek a takových dalších Božích stvoření bezpočet. Tam jsem se od skupiny odpojil a šel si svým tempem na větší zvířata. Jak bylo lze očekávat, většina jich venku není, kromě medvědů, lvů, tygra a těch, co žijou v Polsku nebo na severu a tak. Ale nakonec se to ukázalo spíš jako výhoda. Ono je totiž docela pohodlné a lepší si prohlížet zvířata v ubikacích, kde je má člověk pěkně blizoučko. Takže jsem se pěkně zabavil u šimpanzů, orangutana a dalších opic, popovídal se slony, zasmál se s hrošicí a hrošátkem a hodil řeč se žirafama a vůbec potkal spoustu milé zvěře. 

Večer jsem se vydal na studentskou mši, kde bylo narváno, protože kostel je o poznání menší než v Brně u Jezuitů. Rád bych ještě zkusil studentské mše u Dominikánů, kde je kostel naopak zase obří:-) Dneska jsem to tam byl předběžně omrknout, kostel je sympatický už jen tím, že je sv. Vojtěcha;-)

Co mě tu stále překvapuje jsou šaliny... Nejen, že vozový park je docela starý a řidiči cloumaví (Vojtíšek hapinkal), ale je tu taky spousta speciálností. V Brně třeba máme sedadlo vyhrazené pro nevidomé, což má podle mě své opodstatnění. Oproti tomu ve Wrocławi najdete kromě sedadel označených běžným křížkem, tak sedadla pro maminky s dětmi nebo vyhrazené sedadlo pro těhotnou ženu. A taky tu mají na madlech malé odpaďáčky (nebo něco, co jako odpaďáčky funguje). A vtipné taky je, že na panelu oznamující následující zastávku se zobrazuje taky, kdo má ten den svátek, což jsou v Polsku aspoň tři jména každý den;-)

Tolik dnešní cestovatelský příspěvek. Těším se, že  z ostatních  víkendů budu moci přinášet samé krásné události:-)

Fotky z Trzebnicy

Fotky ze zoo