Venku už je zima
tma mi to prozradila
mně to však nezajímá
tohle je vážně síla
jak němé bílé paní
nemají žádná slova
není to sen ze spaní
prázdnota vládne znova
dřív spolu klevetily
smály a radovaly
než si se odcizily
navěky nezůstaly
smutně chodí po cimbuří
komnaty se zaprášily
steskem se obě chmuří
že dřív si nic nesdělily
navěky k sobě připoutané
minulost nikdo nevymaže
celým srdcem si jsou oddané
zášť jim však mlčet káže
co se to děje a s nimi zmítá
nepochopí krásná žena
neporozumění ráno vítá
hrachu brání bílá stěna
marnost je přece pomíjivá
co se zdá, ať tě neovládá
šance návratu nemizivá
vždyť ona tě taky má ráda.
Komentáře
až budeš mít potomka budeš psát jinak
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.