Tak teda jo:-) Už jsem se smířil s tím, že prázdniny skončily a začíná zase škola. A tak je na čase, aby skončily i mé prázdniny s psaním blogu a opět jsem sem něco napsal. Několikrát mi během prázdnin hodně svrběly ruce a chtěl jsem se vrhnout do psaní, ale vždy jsem dal nakonec přednost tomu, abych místo psaní zažil něco dalšího krásného, třeba šel s někým strávit obyčejný vzácný kousek svého času. A o tom chci vlastně psát v tomto prvním ze série poprázdninových ohlédnutí. O přátelství a o obyčejných chvílích strávených s blízkými lidmi.

 

 

Ve svém posledním blogovém článku Popříjezdové krásy tváří, který jsem napsal fakticky hned po příjezdu z mého studijního pobytu v Polsku, už jsem naznačil své fascinování z přítomnosti blízkých lidí. Těžko, těžko lze popsat prožitky navrátilce z delšího pobytu v zahraničí mezi své přátele, ten pocit "teď už jsem zase uprostřed vás a neopustím vás, chci s vámi být a trávit čas s vámi", někomu, kdo tuhle situaci nezažil, nevím. Ale nechci psát o svém návratu.. Chci psát o přátelství jako takovém..

Tahle doba prázdnin, kdy každé setkání s každým člověkem mi bylo vzácnější než dřív, mě naučila nově vnímat druhého člověka a přátelství. Často, když jsem se s někým setkal, tak jsem pociťoval hloubku propasti půl roku, po který jsme se neviděli. Bylo třeba si popovídat o tom, co se za půl roku u nás změnilo, poznat, jak se za tu dobu změnil ten druhý člověk, jestli je šťastnější nebo míň šťastný, co jej teď naplňuje štěstím a radostí, jako by se znovu seznámit, a to i s lidmi, které jsem znal už velmi dlouho, nebo i s lidmi, se kterými jsem byl pomocí internetu v každodenním kontatku po dobu odloučení v Polsku. Tuto propast, kterou bylo třeba zasypat novým poznáváním se a sdílením svého života, však ihned od prvního pohledu z očí do očí překonává most přítomného okamžiku. I když jsme si se třeba za onoho půlroku určitým způsobem vzdálili a musíme k sobě trochu znovu hledat cestu, tak již teď skrze přítomný okamžik k sobě máme velice blizoučko, protože teď jsme spolu. Od tohoto teď je třeba se odpíchnout a s pomocí tohoto teď rychle zaplnit prázdno doby, kdy jsme se tolik neznali, protože jsme svůj život tolik nesdíleli (a je jedno, jestli jsme život spolu nesdíleli kvůli odloučení v Polsku, nebo kvůli úplně jiným důvodům, nebo prostě proto, že jsme se dosud vůbec neznali).

Rád bych napsal pár bodů, které považuji za důležité, aby prožívání mého teď s člověkem, který je mi blízký, přineslo prospěch rozvoji našeho vztahu, aby tohle teď bylo svědkem našeho přátelství. Píšu to teď tak z hlavy, není to žádný suprčupr návod, jen hážu "na papír" to, co jsem si uvědomil při žití svých přátelství o letošních prázdninách:

  • vážím si Tě: máš pro mě vysokou hodnotu, jako člověk, jako bytost, kterou mi Bůh poslal do cesty, okamžik našeho setkání je proto pro mě vzácný, uvědomuji si jeho neopakovatelnost a jedinečnost, nechci toto naše společné teď promarnit tlacháním, ale chci plně prožít tento okamžik s Tebou, věnovat se Ti.
  • mám o Tebe zájem: zajímáš mě, chci sdílet Tvoje starosti, bolesti, radosti, chci se smát tomu, čemu se směješ Ty, chci Ti pomoci v Tvých těžkostech, chci teď ale i vždycky být Ti plně k dispozici, chci, aby ses se mnou necítil sám.
  • mám Tě rád: a proto chci, abys byl šťastný, chci Ti dělat radost, chci s Tebou být, prostě jen proto, že je nám spolu dobře, chci, abychom spolu dokázali i mlčet, aniž bychom se cítili trapně, chci, aby samotný fakt setkání už byl důvodem k naší radosti.
  • chci jít s Tebou: protože si Tě vážím, mám o Tebe zájem a mám Tě rád, tak mi není lhostejné, kam ve svém životě směřuješ, chci, abys věděl, že kamkoli půjdeš, nezanevřu na Tebe; a zároveň chci, abychom si společně sdíleli svou cestu za Štěstím, chci Ti pomoci přiblížit se k Bohu a naslouchám Tvojí snaze přiblížit k Bohu mě.

A jak je to v praxi?:-)

To si musíš odpovědět Ty sám;-) Každý žije svůj život a své přátele. Já mohu jen vydat svědectví o svých přátelstvích. Letos v létě jsem tak zažil rozličná setkání, velká i malá teď, která byla plná velké Krásy:

  • radost z pokračujícího přátelství mých přátel
  • radost z posunu od rozpačitého rozkoukávání se až po pocit patření do rodiny
  • radost z každého obědu, večeře, vypité sklenky vína s Tebou nebo s Tebou nebo s Tebou nebo s Tebou....
  • radost z ochoty, z angažovanosti, ze zájmu, ze zapojení Tebe nebo Tebe nebo Tebe....
  • radost z radosti, nadšení, mladosti, života a skutečného společenství
  • radost z každého pohledu do očí, kdy člověk vnímá vzájemnou radost z bytí spolu, aniž by bylo třeba říkat jakákoli slova
  • radost z překvapení, z péče, ze starostlivosti, ze zájmu, z oběti pro mě
  • radost z upřímnosti, opravdovosti, nepřetvařování se, otevřenosti, pravdy s Tebou nebo s Tebou nebo s Tebou...
  • radost ze smíchu, blbnutí a šaškování s Tebou nebo s Tebou nebo s Tebou...
  • radost ze svědectví života s Bohem od Tebe nebo Tebe nebo Tebe...
  • radost z možnosti naslouchat trápením, problémům a zraněním Tebe nebo Tebe nebo Tebe...
  • radost z pochopení, prominutí, odpuštění
  • radost ze společné modlitby s Tebou, za Tebe, v našem společenství či v našem spíš náhodném shromáždění či s cela neznámými lidmi, kteří důvěřují ve stejného Boha
  • radost z Tvého setkání s Bohem, z našeho společného setkání s Bohem

Někdo si teď možná říká, proč tolik obecných plků? Ale pro mne, se za každou touhle odrážkou skrývají konkrétní události, a věřím, že i Ty bys našel v letošních prázdninách spoustu podobných událostí, a tyhle událostí jsou pro mne důležité. Z Krásy letošních prázdnin by nebylo vůbec nic, kdyby nebylo konkrétních událostí s konkrétními jednotlivými lidmi, přáteli. Ve všech nadcházejících poprázdninových ohlédnutích (doufám, že si k jejich napsání vyšetřím kousek času) budu vycházet z principů v tomto prvním úvodním ohlédnutí, protože žádnou událost letošních prázdnin jsem neprožíval o samotě, ale vždy s konkrétním člověkem, Tebou, nebo v konkrétním společenství.

Každé ohlédnutí zpět je kouskem svědectví o prožité radosti, která vzešla z konkrétního setkání s konkrétním člověkem.

A proto díky Martine, Kubo, Matesi, Katko, Markéto, Boženko, Markétko, Jendo, Ferenci, HejTi, Anďo, Ájo, Magdo, Tomáši, Zdeňku, Evulko, Radio, Honzo, Hevere, Neposedo, Vojto, Vojto, Michale, Vašku, Vendy, Libore, Pavli, Laděnko, Kristýnko, Liduško, Vojto, Davide, Vašku, Liduško, Jendo, Láďo, Vláďo, Pavlínko, Petře, Kryštofe, Vláďo, Petře, Martine, Vláďo, Nikčo, Tomáši, Evčo, Liduško, Jendo, Petře, Láďo, Václave, Míšo, Anežko, Beátko, Hanko, Evi, Evelýnko, Pavle, Martine, Bohunko, Marku, Mistře, Marku, Kláro, Dani, Eliško, Pavlínko, Lukáši, Magdo, Eliško, Patty, Bětko, Dášo, Vítku, Tomáši, Ondro, Obi, Radku, Herby, Jano, Jiří, Katko, Juro, Kikino, Pavle, Zuzko, Lucko, Pavle, Pepo, Ondro, Méďo, Ondřeji, Rendo, Vašku, Roberte, Peťo, Martine, Kubo, Radko, Roberte, Tomáši a vůbec vy všichni, kteří jste mi určitým způsobem udělali během tohoto léta radost:-)